Máte se s dítětem učit doma?

Vlastní zodpovědnost dítěte

V mnoha oblastech máme tendenci své dítě chránit. A ochrana je často spojená s kontrolou. Mantra: „Hlavně ať neudělá chybu,“ je však cesta do pekel a ne ke zdravému sebevědomí. Dítě naopak chybu udělat musí. Bez ní nezjistí, že tudy cesta nevede a nezkusí cestu jinou. Problém nastává, pokud se dítě poučit z různých důvodů nechce (nejčastěji maskovaný strach). Zde leží právo vás, rodičů, zasáhnout. Ideálně ne direktivním nebo naopak vemlouvavým způsobem. Důležitá je vzájemná komunikace s vědomím, že i když hranice určujete hlavně vy, musí být pochopeny a akceptovány druhou stranou.

Mluvte s dítětem o pocitech, jak mu se špatnou známkou je. A jak je v tom vám? Budete se divit, odkud váš vztek vlastně pochází. Odpověď dobře / špatně / nevím nestačí. Zkuste s ním mluvit o skutečných pocitech (je mi to líto, stydím se, zklamání, strach). To vám umožní se situací nadále pracovat. Společně hledejte, co by dítěti pomohlo, aby byl výsledek příště dle jeho očekávání. Jeho návrhy neshazujte, i když se vám budou zdát nereálně. Dejte jim šanci. I vy si určete pravidla, se kterými jste v souladu. A pozor, nejlepší snaha nemusí vést k dobré známce. Někdy prostě dítě umí látku nejlépe jak umí, jen systémem je ohodnocena známkou jinou než jednička.

Motivační přístup

Nejlepší motivací pro dítě je, když si prostřednictvím vás uvědomí svá nadání. Důvěra v sebe dává dětem možnost roztáhnout křídla i v oblastech, která jejich silnými stránkami nejsou. V ideální případě se pokuste o tzv. pozitivní motivaci. Ale pozor, není to o přetvářce, že vám něco nevadí (například ta špatná známka). Jen sem nepatří věty typu: „Jestli, ... tak uvidíš.“ Zkuste přestat mluvit v záporech (co vše neumí a neudělalo), ale co chcete, aby udělalo!

Co není motivací? Pokud dítě vytrvale srovnáváte s ostatními, můžete docílit i stavu, kdy dítě bude chtít být nejlepší kvůli vašemu uznání a místo sebevědomí vybudujete soutěživost s tahem na cíl za každých podmínek.

Pochvala

Mnoho výchovných metod pochvalu považuje za demotivující. V určitém směru mají pravdu. Zároveň dítě potřebuje ze strany rodičů vidět zájem. Přeci jen učební látka (ve škole i v životě) je pro něj nová a své mantinely hledá. Pocit bezpečí je pro něj záchytný bod. Správná pochvala je pro dítě zprávou: „Vidím tě.“ Jak tedy pochválit a neublížit? Základním pravidlem je chválit proces samotný, nikoli výsledek. Dítě má pak tendenci zaměřovat svou pozornost na jednotlivé kroky (v buddhismu bychom řekli užívat si cestu, která je cílem) a není tolik závislé na výsledku.

Co není pochvalou? Buďte autentičtí. Pokud chcete dítě uchlácholit, může vám přestat věřit i ty pochvaly, které jsou na místě.

Učit nebo neučit

Vězte, že alespoň zpočátku je dobré motivovat dítě k jakési učební rutině. Mnoho věcí si dítě jednoduše musí zapamatovat (písmena, násobilka, vyjmenovaná slova, gramatika, slovíčka cizího jazyka), k jiným je potřeba pravidelný trénink (matematika, čtení, psaní). Jako rodič nesete zodpovědnost i za dítě, protože ono se ve světě dospělého západního světa neumí zcela orientovat. Jejich svět je sice možná zdravější a přirozenější, ale realita všedních dní je prostě jiná. Hledejte tedy společně. Hranice nejsou betonovou zdí, spíše laskavým upozorněním. Navíc, mohou se přeci měnit.