Máme doma teenagera!
Ještě včera jste seděli na jednom gauči a dnes sotva promluví a vaši upřímnou snahu navázat kontakt odpálkuje hláškou, která vás srazí do kolen. A ti jeho kamarádi! Zelené vlasy, červené kontaktní čočky, náušnice všude kromě uší... Osypete se z nich, sotva na ně pomyslíte. A váš andílek si s nimi rozumí lépe než s vámi! Co se to jen, proboha, děje??
Nemějte strach, váš potomek neutrpěl žádnou duševní újmu, ani nezaprodal duši sektářům. Prostě na něj přišla puberta. A vám právě začalo náročné zkouškové období. I tato životní výzva se dá ale nakonec zvládnout. Počítejte ovšem s tím, že možná přijdou situace, kdy budete muset vyvinout nadlidské úsilí (dvojnásob to platí v případě, kdy „v přechodu“ není jen vaše dítě, ale také manžel nebo i vy).
Neberte si nic osobně
Něco mu vysvětlujete, snažíte se ze všech sil a uplatňujete veškerý svůj argumentační um. Výsledkem je však pouze nechápavé zakroucení hlavou provázené očima v sloup a udiveným „OMG!“ či „WTF!“ Ačkoli ani v nejmenším nevíte, co znamenají tyhle šílené zkratky, podvědomě tušíte, že jejich význam nemá daleko k sarkasmu a pohrdání. Přesto – anebo právě proto – se jimi pokuste nenechat vytočit. I když to tak nevypadá, nejsou určeny přímo vám. Jde jen o jeden z mnoha projevů, kterými váš teenager dává najevo svou vzrůstající potřebu svobody a nezávislosti.
Komunikace je základ
Tyto situace by vás v žádném případě neměly odradit od další vzájemné komunikace, která je ve vztahu rodič-teenager životně důležitá. Buďte však věcní, nevyhrožujte a zbytečně nemoralizujte. Ačkoli to nevypadá, i puberťák potřebuje mluvit, jen obvykle nebývá tím, kdo začíná jako první. Někdy se naopak stává, že vedete spíš monolog. Důležité je, že naslouchá. Nenuťte ho k reakci.
Nešmírujte a nekritizujte
Máte ve zvyku „lustrovat“ svému dítěti Facebook nebo se občas preventivně prohledáte jeho pokoj, abyste se přesvědčili, že tam neskrývá nic závadného? Pak se ovšem smiřte s tím, že jestli to zjistí, ztratíte jeho důvěru jednou provždy (nebo aspoň na hodně dlouho). Máte-li závažné podezření, že se s ním děje něco nekalého, zkuste si nejdřív opatrně promluvit. Případně se předem poraďte s odborníkem, než podniknete nějakou „hurá akci“.
Svého potomka také nikdy nezesměšňujte a zbytečně nekritizujte, i když vám z jeho účesu nebo oblečení vstávají všechny chlupy na těle. Děti v pubertě jsou dost přecitlivělé, často se cítí osamělé, nevyznají se ve svých vlastních pocitech a obtížně si budují sebevědomí. Nesrážejte jim ho! Vaši zdánlivě nevinnou poznámku si v sobě mohou nést až do dospělosti.
