Pozitivní motivace

Motivace strachem a zaměřením na chyby

Současný motivační systém (nejen dětí) funguje na principu nalezení chyby, kterou je třeba napravit a neopakovat. Upozorňujeme tedy primárně na to „negativní“ a „špatné“, které se snažíme vrátit do vyžadovaného standardu. Tedy do něčeho, co v našem slovníku není „pozitivní,“ ale „normální“. Případná pochvala má u tohoto přístupu pramalý efekt, protože stav „bez chyby“ je přeci vyžadovaná norma. V našich očích můžeme být tedy jen normální nebo „zklamat.“ Postupně nám ocenění začne chybět.

Pozitivní motivace

Máte právo, aby se vám chování dítěte nelíbilo. Pozitivní motivace neznamená s falešným úsměvem na rtech dovolit dítěti vše, co si v danou chvíli zamane a chyby se skřípěním zubů přehlížet a komentovat: „To se stane.“ Pozitivní znamená ukázat dítěti, že v něm je spousta talentů a pomoci mu je rozvinout. Z chyb v procesu učení nedělat tragédii, nýbrž nástroj k poučení.

Pravidla pozitivní motivace

1.       Vybudujte v dítěti důvěru, že ať udělá cokoli (tzn. chybu), budete ho mít pořád rádi. Jeho cílem pak nebude se vám zavděčit, ale hledat vlastní cesty, kdy vy jste mu hlavně koučem určujícím „hranice“a generálem jen občas.

2.       Komunikujte otevřeně. Minimalizujte věty typu: „Jestli..., tak si mě nepřej.“ „Ať tě to ani nenapadne.“ Zaměřte se na vyjádření toho, co opravdu chcete.

3.       Naučte dítě, aby pro danou činnost udělalo své maximum. Pozor, jeho maximum se může od vašich očekávání lišit. Někdy je nejlepší cesta činnosti nechat tak jak je (i když vy byste ji chtěli jinak), protože další vynaložené úsilí by nepřineslo kýžený výsledek.

4.       Naučte dítě nést zodpovědnost za své činy (vždy toho zvládne víc, než vy si umíte připustit). A i vy musíte být důslední.

5.       Věřte ve sny svého dítěte, i když jim nerozumíte. Komunikujte však hranice, kde je to pro vás příjemné („Ano, můžeš být horolezcem, já bych však rád, aby jsi dokončil školu s dobrým prospěchem.“). Dětem se sny mění, netrestejte je za to.

6.       Netrestejte ani sebe, když to nevyjde ihned. Některé oblasti půjdou samy, na jiných budete muset pracovat.

Výsledek snažení stojí za to. Když řeknete: „Věřím, že to zvládneš,“ nemá to podtón: „Nic jiného od tebe neočekávám.“ A dítě to skutečně zvládne! Věří vám. Věří sobě.

Proč to změnit?

Návyk upozorňovat na chyby a motivace strachem se plynule přenášejí do manažerského prostředí. Zaměstnanci zvyklí na podobné motivační praktiky z domova jsou buď otupělí nebo agresivní. Každopádně ne motivovaní. Vše se pak točí v kruhu zoufalé potřeby pochvaly, které ale nevěří, když přijde. Vždyť správně je přeci samozřejmé!