Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Rub a líc kompromisů. Kdy pomáhají a kdy nám jsou na obtíž?

Publikováno: 26.8.2019

Petr Žítek

Redaktor

Více o autorovi

Známý německý politik a vojevůdce Otto von Bismarck kdysi prohlásil, že politika není exaktní věda, je to umění možného. Lze dosáhnout jen toho, co všichni schválí, co je tedy možné. Svoboda jednoho totiž končí tam, kde začíná svoboda druhého, a přesně tak je to i v životě. Kompromisy patří do každodenní reality, děláme je v práci, ve vztahu i mezi kamarády. Jenže jsou opravdu tím jediným a nejlepším řešením?

Nevýhoda kompromisů

Kompromis je zpravidla řešení, na které jsou ochotny přistoupit všechny zúčastněné strany. Má to však háček. Takové řešení se obvykle neobejde bez ústupku jedné nebo hned všech stran. Řešení, při kterých jsou spokojené všechny strany, je totiž zpravidla minimum. Proč potom po kompromisu saháme?

Nejčastější důvody ke kompromisu

Odpověď na poslední otázku naznačil již Bismarckův citát, pojem politika je odvozen z řeckého pojmu polis, který znamená město. Politika je tedy způsob rozhodování v různorodém celku. U kompromisu proto nejde obvykle o věc, o které se rozhoduje, ale o to, aby dané rozhodování nerozvrátilo celek. Jde nám o zachování manželství, kamarádství, přátelství nebo práce, které jsou cennější než dílčí řešené problémy. Právě to však předznamenává situaci, kdy je kompromis rozhodně nevhodným řešením.

Kompromis jako chyba

Jak minulý odstavec napověděl, kompromis se jednoznačně ukazuje jako chyba v situaci, kdy již manželství, kamarádství, přátelství nebo práce nestojí za údržbu. Může to být například tehdy, když nejsme druhou stranou respektování, když nám spojenectví již nepřináší nic zajímavého či tehdy, když je kompromis značně nevýhodný. Přesto i v takových situacích mnoho z nás sahá po kompromisu. Proč? Špatný vztah je totiž často lepší než žádný a špatná práce je lepší než nezaměstnanost. Ukončit je by znamenalo skočit do nejistoty a riskovat, že třeba nic lepšího nevybojujeme, nebo že dokonce na nic lepšího nemáme.

Špatný kompromis může vést k tloustnutí či nízkému sebevědomí

Důsledek špatných kompromisů je zjevný. Sami skrze jejich učinění přijímáme fakt, že na nic lepšího nemáme. Navíc zůstáváme v situaci, která nám bere a dlouhodobě nás stresuje. To může vést např. k nejrůznějším zlozvykům, třeba i k tloustnutí. Nejenže si tím tedy sami srážíme sebevědomí, ale ohrožujeme také svoje zdraví. Jak z toho ven?

Nesnesitelná lehkost změn

Změna je riziko, ale změna je také život. Změna partnera nebo práce se samozřejmě neobejde bez komplikací a vyčerpávajícího skoku do nejistoty. Ale žití v situaci, která je pro nás dlouhodobě neuspokojivá, vyčerpává též. Obě situace se podobají „náplastovému dilematu“. Když náplast strháváme pomalu, nebolí to tolik, ale zato delší dobu, zatímco když ji strhneme hned, sice vykřikneme, ale za moment je nám již dobře. Takové je to i při rázné změně. Kompromis tolik nebolí, ale ubírá nás o drahocenný čas a zdraví, s kterými je možné lépe hospodařit, kdežto okamžitý konec zabolí, ale ušetří oboje. Ve finále je tedy mnohdy lepší z dlouhodobě nevýhodných situací odejít.

Co vy, skončíte též alespoň s některými nevýhodnými „spojenectvími“?

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)