Rozpoznejte sebevražedné signály včas

Mohli jsme tomu zabránit?

Proč to udělal? Dalo se tomu nějak zabránit? Proč jsme nic nepoznali? Typické otázky, které si kladou blízcí sebevraha. Sebevražda je pro rodinu tak emocionálně bolestivá, že je nesmírně těžké se s ní vyrovnat. Časté je sebeobviňování, proč nikdo nedokázal sebevraždě zabránit. U sebevrahů se před provedením sebevraždy vyskytují určité symptomy, označované jako m, díky kterým je možné sebevražedné jednání odhalit a předejít mu. 

Suicidální (sebevražedné) příznaky

Jako první krok k úvahám o sebevraždě se objevuje pocit, že život nestojí za nic, nic nemá smysl a nic pěkného už na mě nečeká. Člověk se uzavírá do sebe, izoluje se od ostatních, nemá o nic zájem, dochází k útlumu v citové a intelektuální oblasti. Poté nastává fáze sebeobviňování a prožívání agresivních pocitů vůči vlastní osobě. V poslední fázi se objevují sebevražedné fantazie, zahrnující představy o provedení sebevraždy, o vlastním pohřbu, o reakci blízkých aj. Sebevrah se ocitá v jakémsi „tunelu“ a sebevraždu vnímá jako jediné řešení. 

Před sebevraždou bývá lépe

Psychiatři si všimli jedné zvláštnosti. I když je člověk plánující sebevraždu depresivní, zoufalý, smutný a uzavřený, rozhodne-li se ukončit svůj život, pocítí obrovskou úlevu a jeho psychický stav se náhle jeví jako lepší. Je to tím, že sebevrah konečně vyřešil svůj problém. Rozhodl se a ulevilo se mu. O to větší šok pak sebevražda pro jeho blízké je. A vyvstává otázka: „Proč, když už na tom byl tak dobře?“ Sebevrah na tom dobře nebyl, jen jeho okolí se nechalo oklamat.

Jak mluvit o sebevraždě

Smrt je téma, o kterém se většině z nás mluvit nechce. Smrt vyvolává úzkost, a proto je častou reakcí na sebevraždu odmítání, zlehčování, odsuzování či útěk od tématu. Pokud se nám někdo se svými sebevražednými úmysly svěří, měli bychom o tom hovořit otevřeně, jasně a srozumitelně. Otázka „Myslíš na sebevraždu?“ je v takovém rozhovoru zcela na místě. Pokud člověk o dobrovolném ukončení života uvažuje, pravděpodobně nám na naši otázku odpoví, že přemýšlí. Pokud o ní dotyčný neuvažuje, sdělí nám to.

Kde hledat pomoc?

Nejen ti, kteří o sebevraždě uvažují, ale i jejich blízcí, by měli vědět, kde v případě krize najít pomoc. Včasná pomoc, kontakt s odborníkem a léčba mohou zachránit život. Pomoc nabízí linky důvěry, psychiatrické ambulance, psychiatrická oddělení nemocnic, krizová centra aj. Pomoci může ale i laik. Jak? Stačí projevit obyčejný lidský zájem o druhého a nebýt lhostejný k lidskému trápení.

Nejčastější mýty o sebevraždě

• Člověk, který o sebevraždě mluví, si nikdy nic neudělá. Není pravda. Většina sebevrahů před sebevraždou o sebevraždě mluví nebo své plány naznačují.
• Pokud budeme s člověkem se sebevražednými úmysly o sebevraždě mluvit, jen ji tím uspíšíme. Není pravda. Obavy hovořit o sebevraždě jsou zbytečné. Rozhovor o sebevraždě může pomoci vyhledat pomoc a mírnit nebezpečí sebevražedného jednání.
• Sebevraždě nelze zabránit. Není pravda. Sebevraždám lze účinně předcházet. Včasné zaznamenání příznaků tzv. presuicidálního syndromu může zabránit sebevraždě.
• Nejvíce sebevražd lidé páchají na podzim a v zimě. Není pravda. Nejvíce sebevražd je uskutečněno v dubnu a květnu, v prosinci nejméně. Je to vysvětlováno tím, že na jaře příval energie dodá sílu na uskutečnění sebevraždy.
• Kdo se o sebevraždu pokusil, už to příště nezopakuje. Není pravda. Neúspěšný sebevražedný pokus zvyšuje riziko jeho opakování.