Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Vyhořelé partnerství nemusí být konec vztahu. Jak jiskru oživit?

Publikováno: 5.6.2019

Zdenka Jeníčková

redaktorka

Více o autorovi

O syndromu vyhoření se nejčastěji mluví v souvislosti s profesí. Stejná situace ale může nastat i v partnerském vztahu. Možná to znáte z vlastní zkušenosti. Jednoho dne zjistíte, že už si spolu nemáte co říct, že se vám ze života vytratila radost a vy už se ani nedokážete na nic těšit – tím méně na svou drahou polovičku, když se večer utahaní vracíte z práce. Možná i proto, že ji zkrátka „nevidíte“, stejně jako dávno nevnímáte botník v předsíni nebo topinkovač. Každodenní rutina je zabijákem mezilidských vztahů. Přesto je možné se jí ubránit. Musíte ale chtít. Oba...

Se vztahy je to podobné jako s květinami. Když jim dopřáváte pravidelnou zálivku, vhodnou výživu, dostatek prostoru a slunce, jsou zdravé, svěží a krásně rostou. Nakonec vás odmění nádhernými květy, ze kterých se mnohdy těšíte celé týdny (existují dokonce i druhy, které kvetou celoročně). Jakmile odkvetou, neznamená to však, že tím veškerá péče končí. Je třeba odstranit odkvetlé stvoly, rostlinu dál pravidelně zalévat, utírat prach z listů a možná ji i přesadit, je-li původní zemina vyčerpaná...

Žijete spolu, nebo vedle sebe?

Téměř v každém partnerství nastane období, kdy cítíme nepohodu pramenící z pocitu nenaplnění, ztrátu činorodosti, zklamání ze soužití, o němž jsme kdysi měli zcela odlišné představy, a často i hořkost, kterou vnímáme při pohledu do minulosti. Mysl nám zaplavují pocity smutku a zmaru a my se s údivem díváme na svého partnera, který nám náhle připadá tak zvláštně cizí. Nemáme chuť si s ním povídat, ani si k němu sednout, a už vůbec ne ho políbit nebo ho vzít za ruku. Nemluvě o nějakých dalších společných plánech. Vždyť už si dlouho každý z nás jede po své vlastní ose.

Cíle jsou splněny – a co dál?

Na tom, že se vztah dostane do všedních zajetých kolejí, není nic neobvyklého. Pokud to ale takhle necháte běžet dál, brzy se objeví syndrom vyhoření, který může znamenat začátek konce. Tato situace často nastává ve vztazích, kde oba partneři uskutečnili cíle, které si kdysi předsevzali (ať už jde o stavbu rodinného domu, výchovu dětí nebo třeba cestu kolem světa) a které je do té doby spojovaly. V momentě, kdy jejich vzájemná vize došla svého naplnění, nevidí další smysl společné cesty. Co s tím?

Najděte něco, co vás znovu spojí

V první řadě je nutné včas si uvědomit hrozící vztahovou únavu a nenechat situaci „vyhnít“. Pak už by totiž mohlo být pozdě na to něco napravovat. Dále je třeba upřímně si odpovědět na otázku, jestli si umíte představit dalších pět, deset let vedle svého stávajícího partnera – kde chybí vůle, chuť a zájem, tam už nepomůže ani zázrak. Rozhodnete-li se pro další společnou cestu, měli byste najít něco, co vás dá znovu dohromady – nový plán či smysluplnou aktivitu, na níž se budete oba podílet a kterou budete společně tvořit. K tomu je ovšem nezbytné začít spolu komunikovat. Vztah, ve kterém oba mlčí, je předem odsouzen k zániku.

Mluvte spolu aspoň pár minut denně

Snažte se také znovu objevit to, co vás kdysi tolik přitahovalo na vašem protějšku. Zkuste do vztahu zkrátka vrátit romantiku. Každý samozřejmě máme své chyby a vlastnosti, kterými se zrovna dvakrát nechlubíme, ale svého partnera jste si přece vybrali kvůli něčemu úplně jinému. Zkuste se na to rozpomenout.

Je také důležité, abyste si na sebe udělali čas. Stačí i malá chvilka denně, kdy si s tím druhým popovídáte o tom, jak se měl v práci, co mu ten den udělalo radost nebo ho naopak rozhodilo… Možná to zní banálně, ale všechno se počítá. Tím, že druhému pozorně nasloucháte, mu zároveň sdělujete, že vám není lhostejný a že vám na něm stále záleží. Víte, co se říká: Jak se do lesa volá… A je-li to možné, pokuste se aspoň jeden celý den strávit společně – je úplně fuk, jestli se vydáte na pěší túru, nebo zvolíte „gaučing“ u oblíbených filmů. A nezapomeňte při tom svého partnera občas pohladit, políbit, nebo se ho třeba jenom letmo dotknout. Emoční blízkost se neobejde bez té fyzické…

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)