O(d)pusťte staré křivdy

Bez odpuštění přichází tíha

„Oko za oko, zub za zub.“ Motto, které vede do spirály bojů. Ať už vnitřních nebo vnějších. Zatvrzuje nás a tvoří bariéry vůči člověku nebo situaci jako takové. Jenže místo uvolnění přichází spíše tíha. Navíc se nám svět scvrkává na povolené a nepovolené činy, protože naše mysl začne konstruovat až neuvěřitelné plány, jak se vyhnout zklamání, křivdě a bolesti. Časem tak nechtěné (opakující se) zkušenosti navlékáme jako korálky a tento veskrze těžký kus minulosti pro jistotu taháme s sebou do budoucna. Opravdu je to nutné? Co nám má absence odpuštění přinést?

Odpuštění jako terapie

Cílem odpuštění není zapomenout. Cílem odpuštění je dát situaci její místo v prostoru a čase, kdy proběhla. Emoce, které se k ní vážou mohou být velmi bolestivé a rozhodně byly v danou chvíli adekvátní. Neustále se k nim však vracet nikomu štěstí nepřinese. Je důležité pochopit „zprávu pro nás“, kterou událost nese. S tím souvisí i nutnost opustit roli oběti. Ano, pravděpodobně vám za to nikdo nezatleská a najednou zmizí i část vašeho „náboje“. Ale opravdu potřebujete lítost okolí a auru bolesti, abyste se cítili živí?  

Odpuštění jako cesta k sobě

Dalším úskalím je, že v rámci procesu duchovního odpuštění se budete muset postavit sami za sebe. A co víc, to, že nám někdo tzv. zahrál roli padoucha ještě neznamená, že padouchem skutečně je. Ať se nám to líbí nebo ne, v dané situaci jsme oba. Navíc známe jen naši část příběhu, která je často překryta právě emočním světem. Přijmout zodpovědnost za svůj díl, odpustit (= dát situaci místo), poučit se a vykročit dál nás činí moudřejšími, citlivějšími a soucitnějšími. Místo strachu máme prostor na rozvoj svých darů, které mohly být skryty pod nánosy starých křivd.

Duchovní odpuštění není o souhlasu se situací

Některá chování jsou samozřejmě jen těžko omluvitelná - fyzické násilí, psychické týrání, zneužití. Odpuštění však nemá za cíl souhlasit s činy nebo je omlouvat. Má nám pomoci je přijmout tak, jak proběhly, aniž by dále negativně působily na náš život. Odpuštění nelze vymyslet, musí se skutečně jednat spíše o duchovní odpuštění, kdy pocítíte, jako by praskly obruče kolem vašeho hrudníku a vy se mohli narovnat a znovu nadýchnout. K odpuštění vede cesta, nebývá to chvilkový nápad. Je třeba se po této cestě vydat.

Imunologie odpuštění

Proč se vůbec odpuštěním zabývat? Že se vám žije celkem dobře a prostě s tímhle jedincem už nechcete mít nic společného? Odpověď je snadná. Každá emoce v našem těle vyvolává určitou chemickou reakci, která ovlivňuje naše fungování a hlavně zdravotní stav. Zpravidla to není otázkou jedné emoce, ale celého koktejlu. Pokud si v sobě neseme zakonzervované události, které navíc potlačujeme, je to jako hnisající rána, která do těla (pod prahem našeho vědomí) vstřikuje jed. Díky tomu, že se na křivdu podíváme dospěle, máme šanci s ní něco i udělat. Ne ji vymazat nebo změnit, ale dát do poličky „vyřízeno.“ Je kdykoli přístupná, pokud ji potřebujeme vidět, ale má své místo, nemusí na sebe upozorňovat jedem. Prostřednictvím duchovního odpuštění podporujete i své zdraví.

Blízkost nového roku jako nový impulz

Vánoční čas a energie konce roku nám pomáhá svůj život vidět v širších souvislostech. Potkáváme se s lidmi, které často vidíme právě jednou za rok. Jsme tak trochu „naměkko“ z atmosféry vzájemného obdarovávání. Vyslovujeme věty, které bývají veskrze pozitivní: „Krásné vánoce, šťastný nový rok.“ A naše mysl na to reaguje pozitivnějším naladěním a ochotou vidět vše hezčí. Právě v tomto čase máme možnost se na věci podívat ponovu. Opustit staré vzorce do té míry, které jsme v danou chvíli schopni a vyrazit novým směrem.

Pokud vás téma zaujalo, můžete se inspirovat i dalším článkem: Odpuštění pomáhá tvořit spokojený život plný zdraví.

Zdroj fotografií v tomto článku: www.shutterstock.com