

Vzpomínáte na školní jídelnu? Na ten oslizlý špenát a čaj, co chutnal jako… no, jako čaj ze školní jídelny. A pak si vzpomeňte na babiččinu kuchyň. Na vůni majoránky v bramboračce, na lipový čaj s medem při kašli. Celé generace jsme žily s tím, že jedno je „jídlo“ a to druhé jsou jen takové milé, trochu pověrčivé rituály. Jenže teď se zdá, že i ti největší vědátoři v bílých pláštích začínají tušit, že babičky měly v lecčems pravdu.
Nedávno se totiž sešli chytré hlavy ze Světové zdravotnické organizace (WHO) a výsledkem je něco, čemu říkají Dillíská deklarace. Zní to vznešeně, ale v překladu do naší řeči to znamená jediné: „Pojďme konečně vědecky prozkoumat, co z těch tisíciletých zkušeností s bylinkami a tradičními postupy opravdu funguje.“
Ne, opravdu to neznamená, že si máme léčit zápal plic heřmánkem. O tom žádná. Ale co když ten heřmánek, meduňka nebo třezalka mohou podpořit klasickou léčbu? Co když nám pomohou lépe spát, zmírnit stres a rychleji se postavit na nohy? Přesně na to se teď zaměřuje věda.
A není to jen takové plané povídání u vína. Vědci na to jdou z gruntu. Vytvořili obrovskou globální knihovnu tradiční medicíny, kam sypou miliony záznamů. A teď si představte, že umělá inteligence prochází tisíce let staré texty, porovnává je s moderními klinickými studiemi a hledá v nich poklady. Zjišťuje, která bylinka a v jaké kombinaci může skutečně pomoci.
Ono to vlastně není nic nového pod sluncem. Vždyť více než polovina dnešních léků má původ v přírodě, často v rostlinách, které se v lidovém léčitelství používají po staletí. Jen jsme na to v tom shonu za zázračnými pilulkami trochu pozapomněli.
Znamená to hlavně obrovské zadostiučinění. To, co jsme intuitivně tušily, teď dostává vědecké razítko. A co můžeme dělat prakticky?
Jasně, není to tak, že by nám teď lékař naordinoval kopřivový čaj na vysoký tlak. Ale možná se nás za pár let zeptá, jestli ho pijeme jako podporu. Svět se mění a je skvělé vidět, že i ta nejmodernější věda si občas vzpomene, že ta největší moudrost může růst přímo za naším domem. Na zahrádce, kterou s láskou opečovávala už naše babička.