Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Odpuštění pomáhá tvořit spokojený život plný zdraví

Publikováno: 22.5.2019

Markéta Palatin

Redaktorka

Více o autorovi

„Tak tohle mu nikdy neodpustím,“ prolétne nám hlavou v okamžiku, kdy nás někdo zraní. Netušíme v tu chvíli, že skrze své zranění, ať už psychické nebo fyzické, vyslovujeme „tajemné zaklínadlo,“ kterým tuto chvíli zakonzervujeme. O mnoho let později si stále umíme zcela jasně vybavit zranění i s bolestí, vztekem či smutkem. Opravdu ale chceme žít se vzpomínkami na to, co nás zranilo?

Zkušenosti k nezaplacení i k poučení

Minulost formuje to, kým jsme nyní. Právě zkušenosti nás dokážou ve světě vést pro nás prospěšným směrem. Otázkou však zůstává, zda si pamatujeme skutečně ty události, které nás formují do svobody a radosti nebo naopak ty, které způsobují náš strach, úzkosti a nízké sebe-u-vědomění. Může se zdát, že když zapomeneme na ty „špatné“ události, bude náš život o mnoho snazší. Problém však nastává už u určení, které jsou ty špatné. Vždyť právě daná zkušenost nám dala cenné poučení (ano, někdy doprovázeno velmi dramatickými okolnostmi), že tudy naše cesta nevede. Skrývat před sebou nepříjemné prožitky vede jen k dalším komplikacím, ať už psychického nebo dokonce fyzického rázu. Právě na tomto principu je založena psychosomatika a nebo psychologický směr C. G. Junga.

Nadhled znamená cestu k odpuštění

Jedinou šancí, jak se s nepříjemnými zážitky vyrovnat, je pochopit je z vyššího nadhledu a pak je nechat být v čase a místě, kde vznikly. Nezapomenout na ně, ale dát jim místo ve své knihovně zážitků. Mít k nim přístup, ale nečíst si tuto knihu stále dokola a čekat, že se něco změní samo. Účelem odpuštění totiž není snaha změnit druhého člověka nebo situaci samotnou, ale změna vlastního postoje k dané situaci. Minulost prostě změnit nemůžeme, ale můžeme změnit náš vztah k ní. Odpustit neznamená souhlasit s činy druhých, které vás nebo vaše blízké zranili, ale podívat se na ně z širšího hlediska. Pochopit situaci jako celek a svou roli v ní. A právě zde vzniká tolik potřebná cesta k prožitému odpuštění.

Pochopte svou roli v příběhu

Podívat se na situaci nově vyžaduje velkou odvahu, ale rozhodně to je možné. I když to znamená přehodnocení mnoha svých názorů. Uvědomte si, že obě strany to v danou chvíli uměli nějakým způsobem a vypadalo to nakonec takto. Zahráli jste zde svou roli (která vás mohla skutečně hodně zranit), ale je čas si vyzvednout poselství a jít dál. Teprve, když si uvědomíte souvislosti ve své minulosti (a necháte je v minulosti), můžete začít tvořit budoucnost. Je na vás, co si s sebou opravdu chcete vzít do dalších dní, měsíců či let. Pochopit svou roli vyžaduje i pochopit sebe, odpustit i sobě a přijmout se v celistvosti (nikoli jen v obraze, který jsme si o sobě vytvořili). A pozor, toto vše je proces, nikoli jeden zázračný okamžik. Pokud se emoce vrátí, dovolte jim to, ale netrvejte na nich. Už jste jiní, nesnažte se vracet.

Odpuštění jako cesta ke zdraví

Pokud v sobě dlouhodobě živíme vztek, naše tělo je neustále připraveno na boj. Chtělo by se pokrčit rameny, kdyby tento fakt nezpůsoboval řadu potíží. Tělo ve zbroji totiž má připravený i potřebný arzenál - chemický koktejl, abyste mohli utéct či zaútočit (záleží jakou strategii vyhodnocujete jako vyšší šanci na přežití). Zvyšuje se tedy například krevní tlak, srdeční frekvence, dech se krátí a zároveň se zastavují různé procesy v těle, které pro boj nejsou potřeba (například trávení). A teď si to představte dlouhodobě. Tělo je přetížené!

Neubližujte si! Stojíte za víc.

Pokud se tedy užíráte křivdou (jakkoli ve vašich očích „oprávněně“), škodíte především sobě. Hrozí vám totiž vyšší riziko vzniku infarktu, onemocnění cév, deprese, ale i třeba cukrovka 2. typu nebo se mohou objevit potíže s trávením vedoucí až k syndromu dráždivého tračníku, přecitlivělost na lepek nebo Bechtěrevově nemoci. Posilujte tedy nejen své fyzické zdraví vhodnou stravou, pohybem, dostatkem vitamínů či jiných prospěšných látek, ale také svou psychiku. Udělejte si na sebe pravidelně čas. Vezměte se na výlet do přírody, čtěte knihu, udělejte si dovolenou pro jednoho a hlavně si dovolte radost a smích. Podporujte v sobě zkrátka to, jak chcete, aby vypadal svět kolem vás. Vždyť to jste vy, kdo tam bude žít!

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)