Advent a celá vánoční doba byly pro naše předky dobou zklidnění a ztišení. My to pojímáme úplně naopak a snažíme se stihnout spoustu práce, nákupů, úklidu, vaření či návštěv. Dokonce i kupujeme cukroví, protože pečení je ztráta času. Co to letos zkusit jinak? „Tradice a rituály dodávají životu smysl. Propojují ho s minulostí, našimi předky, rodem, ale i s budoucností. S udržováním tradic a rituálů – svých osobních i rodinných – můžeme získat pocit jistoty, řád, rytmus. Budeme se mít na co těšit a na co vzpomínat,“ píší Monika Kindlová a Martina Boledovičová v knize Tradinář.
Tvůrkyní a ochránkyní tradic a rituálů své rodiny bývá vždy máma či babička, prostě nejstarší žena v rodině. Takže dámy, zhostěte se své role a využijte každé příležitosti, kdy se můžete na moment zastavit, udělat si čas na ty, na kterých vám záleží a strávit s nimi nezapomenutelné chvíle. Na co byste určitě letos doma neměli zapomenout?
Těšení na Vánoce může začít třeba tím, že se svými blízkými zajdete na výstavu betlémů. Betlém býval ozdobou domácnosti, často se na jeho vytvoření podílelo i několik generací. Chystal se již v adventním čase a na Štědrý den se u jesliček rozsvítilo světlo. Uklízel se až na Hromnice, tedy 2. února. Jestli jste rodinný betlém dosud neměli, začněte s tím letos. Je spousta možností, jak si jej vytvořit sami, nebo prostě začněte nákupem jesliček a postupně v dalších letech kupujte nové figurky.
Nic neprovoní domácnost tak nádherně, a navíc se u toho dá krásně povídat, ať už pečete s dětmi, s partnerem nebo si uděláte holčičí dýchánek. Vůně vanilkových rohlíčků nebo perníčků jsou jasným symbolem Vánoc a také vzpomínkou na dětství, na mámu nebo na babičku.
Dlouhé noci spějí k té nejdelší, k zimnímu slunovratu 21. prosince. Temnota je tak hluboká, že určitě musí přijít změna. Advent je vlastně poklidné čekání na nové světlo, ať už v podobě slunce nebo Ježíška. I když dnes temnotu snadno přehlušuje záření umělých světel, nic nezkazíte, když si podle tradic vyrobíte připomínku slunce – polaz, který si o slunovratu zavěsíte nad stůl. Polaz dostal název ze starého slovanského slova polazník, čili koledník a návod na jeho výrobu určitě najdete na internetu.
První vánočky zdobily sváteční stoly už ve středověku a podle kraje měly i své různé názvy, třeba štědrovka, štědrovnice, pletenice, žemla či calta. Jelikož je dnes vánočka v obchodech k dostání celoročně, ztratila svou výlučnost. Ale doma zadělaná, s láskou stvořená může být, tak jako pro naše předky, vlastně i posvátná. Od ostatního pečiva ji totiž odlišovaly s ní spojené zvyky a význam, který jí předci přikládali. Kynuté pečivo je symbolem růstu. Součástí požehnaných vánočních pokrmů, a tedy i vánočky, byla mouka z těch nejlepších klasů z dožínkového věnce. Hospodyně pronášely při hnětení těsta modlitby a prosby. A vánočka stejně jako chléb byla zároveň symbolem Boha. Pokládal se na ni bílý ubrus a zacházelo se s ní s úctou. Zkuste si ji upéct podle našeho receptu, který naleznete v článku Vánočka versus štola. Čemu dáváte přednost vy?
Jmelí mívalo svou roli už při pohanských obřadech, bylo symbolem života, ochranným talismanem. Prý přináší štěstí, zejména to jmelí, které má hodně bílých kuliček. No a polibkem pod jmelím posílíte s partnerem vaši vzájemnou lásku. Navíc, když hlava rodiny 24. prosince za rozbřesku pověsí nové jmelí nad stůl, přijde do domu štěstí a požehnání.
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com