Každé dítě je jedinečné a jedinečné jsou také jeho reakce na příchod sourozence. Miminko by do života dítěte nemělo přijít ze dne na den, na příchod sourozence je třeba dítě připravit. U batolat a mladších dětí maminky dětem vysvětlují, že v bříšku je miminko, které budeme milovat a starat se o něj tak, aby mu nic nechybělo. Vhodné je vzít panenku a dítěti ukazovat, jak o miminko budeme pečovat. Když miminko pláče, tak ho pochováme, když má hlad, dáme mu najíst, povozíme ho v kočárku, a to vše za asistence „velkého“ sourozence. Starší dítě ale už může překvapit spoustou otázek, z nichž jedna, často nevyřčená, je zcela zásadní: „Budete mě mít pořád stejně rádi?“
Se žárlivostí na novorozence se setkává spousta rodičů, ale naštěstí nejde o nic, co by časem nepřešlo. Podle výzkumů je žárlivost mezi sourozenci největší, pokud je věkový rozdíl dva roky. Na druhou stranu to ale neznamená, že je-li věkový rozdíl větší, nebude starší dítě žárlit vůbec. Žárlivost je totiž ovlivněna mnoha faktory, a to především chováním rodičů po narození miminka, ale také věkem a povahou dítěte.
Narození sourozence je pro dítě obrovskou změnou a stresorem. Je proto nutné vhodné snažit se eliminovat další změny v životě dítěte. Změna bydliště, změna ve školce či škole, změna režimu, trénování na nočník, odejmutí dudlíku, odkládání dítěte k prarodičům, a především stěhování dítěte do samostatného pokoje, to jsou faktory, které mohou přijetí miminka velkou měrou ovlivnit, a to negativně. Starší dítě zkrátka potřebuje být v psychické pohodě a jakékoliv další změny k ní v této citlivé době nepřispějí. Změny je proto lepší nechat na dobu, kdy se dítě na novou rodinnou situaci adaptuje.
Přineseme-li miminko z porodnice, nemůžeme očekávat, že každé dítě miminko hned zahrne projevy lásky. Někdy dítě projevuje vůči sourozenci i určitou nevraživost, a proto je důležité, aby bylo hned od počátku jasné, že miminku se nesmí ubližovat. Starší sourozenec si na svoji novou roli musí zvyknout, a to vyžaduje čas. Rodiče mohou vztah mezi dětmi podpořit vzájemným kontaktem, kdy umožní staršímu dítěti se s miminkem pomazlit, pochovat ho či nakrmit. Ochranitelské pudy a láska tak časem vystřídají žárlivost a nevraživost. Chce to trpělivost a čas, protože lásce neporučíš, a to ani mezi sourozenci.
Staršího sourozence se snažíme zapojit do péče o miminko, ale jen pokud sám chce. Nikdy ho nenutíme, protože tak bychom případnou nevraživost jen prohlubovali. Klademe důraz na to, že on je ten „velký“ brácha či ségra, ale zároveň mu umožňujeme být pořád tím naším „malým“ dítětem. I ve třech nebo pěti letech chce dítě pochovat, ponosit nebo jet v kočárku a narozením miminka bychom ho o možnost být „malým“ neměli ochudit.
Rodiče by měli dítěti projevovat svoji lásku stejně jako před narozením miminka, aby vědělo, že narozením sourozence ho milovat nepřestali, a tak se toho pro něj příliš nezměnilo. Důležité je snažit se zachovat denní režim, na který bylo dítě zvyklé, ale ne na úkor miminka. Je třeba stanovit určité hranice, které zajistí pohodu všem zúčastněným. Bez ohledu na to, kolik má dítě mladších sourozenců, tak jen v rodině plné lásky, trpělivosti a tolerance, se dítě s narozením sourozence dobře vyrovná.
Inspiraci můžete nalézt i v článku: Když se sourozenci nesnášejí.
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com