Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Když se sourozenci nesnášejí…

Publikováno: 18.2.2019

Zdenka Jeníčková

redaktorka

Více o autorovi

Drásá vám uši křik a zuřivé ječení a deptají vás neustálé bitky, kterými si mezi sebou vyřizují účty vaši dva rozkošní andílci? Nemáte už sílu donekonečna vysvětlovat, že spory se dají řešit i jinak, než výhrůžkami, jadrnými nadávkami a pěstním soubojem? Rivalita mezi sourozenci je přirozený a svým způsobem zdravý jev. Malý človíček se učí vyrovnávat s nepříjemnými situacemi, vyjednávat, bránit se a stát si za svým názorem. Tento boj však nesmí přesáhnout únosnou mez.

To, že sourozenci jsou pro sebe navzájem jedni z nejbližších lidí, ještě automaticky neznamená, že spolu budou dobře vycházet. Realita bývá mnohdy přesně opačná a mnoho dětí školou povinných by bez váhání odpřisáhlo, že nebýt „ten mimoň“ jejich bratrem a ta „fiflena“ jejich sestrou, v životě by se s nimi nedali do řeči. Když už je ale osud posadil do jednoho společného hnízda, musí si s tím nějak poradit. A je na nás rodičích, abychom jim s tím pomohli. Čím dřív to uděláme, tím lépe pro všechny.

Příchod malého vetřelce

Plamen žárlivosti se často rozhoří už ve chvíli, kdy je na cestě mladší sourozenec. Dítě vidí, že o něm rodiče stále mluví, že se na něj těší, kupují mu už předem oblečení a hračky, přestavují pro něj dětský pokojíček... A začne pociťovat nepokoj a nejistotu. Když pak navíc začnou chodit na návštěvu „empatické tety“, které se po celou dobu rozplývají nad budoucím miminkem, rodiče obdarují kojeneckou soupravičkou a taškou plnou chrastítek a „malému seniorovi“ nevěnují (v jeho vidění světa) ani špetku pozornosti, problém je na světě.

I teenageři umí žárlit

Dítě se cítí ukřivděné a vyděšené představou, že se bude muset vzdát pozornosti rodičů. V tomto případě bychom měli zasáhnout a svého potomka uklidnit – vysvětlit mu, že máme dost lásky pro oba, a případně ho zapojit do příprav na příchod miminka, aby se necítil odstrčený. A neplatí to zdaleka jen u malých dětí. Jestli si myslíte, že náctiletá slečna situaci s přehledem pochopí, pak jste na velkém omylu. I když vám to třeba na rovinu neřekne, může se sžírat žárlivostí stejně bytostně jako čtyřletý prcek.

Nespoléhejte na zázrak

Právě proto bychom ke vzájemnému respektu a slušnosti měli vést děti už od útlého věku. Někteří rodiče – ve snaze pěstovat v potomcích samostatnost a zdravé sebevědomí – nechávají všechno „na přírodě“. Do konfliktů nezasahují a spoléhají na to, že si děti poradí samy, že se zkrátka nějak domluví. Ano, někdy ano. Často jsou však děti zmítány emocemi, které by porazily i zdravého dospělého. A tam příliš prostoru na kloudné řešení není. Navíc v momentě, kdy nastane skutečně vážný konflikt, pak už bývá většinou pozdě na to začít plnit roli arbitra. A jaká jsou hlavní preventivní opatření?

Nedělejte z dětí žalobníčky

  • Pamatujte, že starší dítě tu prostě bylo první a mělo by se  k němu i tak přistupovat. Umožníte mu tím upevnit si svou roli a místo v rodině. Že nebyl nahrazen mladším.

  • Stanovte pravidla slušného chování – děti by měly vědět, co je ještě přípustné a co už ne. A samozřejmě buďte důslední v jejich dodržování. A to hlavní - jděte jim sami příkladem.

  • Nezakazujte dětem vyjadřovat negativní emoce, ale snažte se je přimět k tomu, aby je projevovaly pokud možno konstruktivním způsobem, bez nadávek, strkanic a hrubé síly. Zkuste nahlédnout pod pokličku problému a nahlas svou domněnku i případně vyslovit.

  • Neškatulkujte! Pokud jednomu ze sourozenců přidělíte roli „toho zlobivého“ a druhému roli oběti (i když v dané situaci to tak skutečně proběhlo), budou se tak s největší pravděpodobností chovat i při všech dalších konfliktech.

  • Nesrovnávejte! Každý jsme v něčem jedinečný. Někdo je víc nadaný na sport, další zase na jazyky. Nic nedokáže nabourat sourozenecké vztahy tak jako srovnávací cvičení.

  • Nenuťte děti, aby na sebe žalovaly. Nenuťte je však ani aby si spolu hrály, pokud nechtějí. Můžete jim nabídnout společnou hru s vámi dohromady.

  •   Když se ocitnete uprostřed probíhajícího konfliktu, nestraňte žádnému z dětí. Zhodnoťte celou situaci věcně a objektivně. Buďte spravedliví, vyslechněte obě strany. Každá dostane prostor na svou verzi, například: „Máš 5 minut a my budeme poslouchat a nereagovat.“ Pořadí klidně rozlosujte. Pokud jsou děti malé, je třeba dbát na pravidlech a zjistit, co se vlastně děje.

  •  Vyčleňte si čas, kdy se budete moct věnovat každému z dětí zvlášť (obzvlášť starší sourozenec by tento prostor měl dostávat pravidelně). Je třeba, aby vědělo, že ho milujete a aby tento pocit s vámi mohlo prožívat.

Další podnětné myšlenky najdete i v článcích Jak dítěti něco zakázat, aby poslechloSprostá slova z úst našich andílků nebo Jak dítě v rodině změní vztah.

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)