Rozhodují známky ve škole o naší budoucnosti?

O čem vypovídá dobrá známka

Dobrá známka nevypovídá pouze o talentu a inteligenci, dobrá známka je také důkazem toho, že dítě nelení, poslouchá a vše se do puntíku naučí. Dobrá známka je tedy vizitkou inteligence i slušného vychování a píle. Ostatně v mnohých předmětech nejde jen o pochopení, ale zejména o důkladné memorování látky. Přeci jenom, lidí s fotografickou pamětí tu příliš není.

O čem dobrá známka nevypovídá

Jsou však tyto vlastnosti ty nejvhodnější k úspěchu? Inteligence je nezbytná, také píli by zpochybnil jen málokdo. V čem je tedy háček? Život se totiž neskládá jen ze školních situací, kde drilem dosáhneme to, co druhý chce, a předáme to. V životě o všem vyjednáváme a tehdy je druhý jak náš partner, tak protivník. Musíme ho přesvědčit o kvalitách toho, co máme, být průbojní, sebevědomí, drzí, ale i diplomatičtí. Ostatně v nedávný článek v Právu s vše říkajícím názvem Proč trojkaři někdy šéfují jedničkářům došel k obdobnému závěru: „Podle odborníků tkví tajemství mnohdy větších úspěchů trojkařů v jednom – v takzvaných soft skills neboli v rozvoji měkkých dovedností. Měkké dovednosti jsou souborem schopností, které se také označují jako interpersonální.“

Soft skills

Co jsou přesně ty soft skills? Jsou to komplexní schopnosti člověka, které může uplatnit nezávisle na oboru. Patří mezi ně například:

• schopnost řešení konfliktů a vyjednávání, tedy v podstatě vyjednávání hodnoty čehokoliv, což je ve škole nemyslitelné,
• schopnost přizpůsobit se změnám, zejména v této oblasti by nám mohla pomoc improvizace, která nespadá do neochoty plánovat, ale spíše ochoty se nechat překvapit,
• samostatnost
• ochota učit se novým věcem i prostřednictvím chyb - ty jsou známkou nikoli selhání, ale skutečnosti, že něco zkouším (často nového) a učím se, kudy asi má cesta povede a kudy ne.

Právě to umožní člověku lépe prorazit, ostatně dospělý život je život mezi lidmi a v nesčetných vztazích s nimi.

Paretovo pravidlo

Je tu však i další důvod, proč trojkař může být úspěšnější než jedničkář. Ilustruje ho např. tzv. Paretovo pravidlo, které se jmenuje podle italského ekonoma Vilfreda Pareta, a říká, že 80 % důsledků plyne jen z 20 % příčin. Co to znamená? U studia například to, že 20 % práce vede k 80% úspěchu, kdežto k posledním 20 % vede 80 % práce. Na dvojku tedy obvykle stačí 20 % práce, kdežto na jedničku o 80 % práce víc. Jedničkáři si proto počínají vysoce neefektivně. Stejný návyk přenesený do dalšího života pak může zadělat na pořádný neúspěch.

Klíč k úspěchu

Snaha o perfektní výkon v situaci, kde stačí jen dostatečný tak, jak to ukazuje Paretovo pravidlo, svědčí často o nevyzrálosti. Právě té se lze pak zbavit i skrze soft skills, které ukazují, že úspěch není jen umět a mít, ale porozumět druhým a jejich potřebám a umět se prodat. To platí nejen pro obchodníky, ale i pro vše ostatní.