Bezdětné ženy jsou vystaveny kritice nejen ze strany svých rodin, přátel, známých, ale nepochopení je zřejmé i ze strany společnosti, a to zejména těch, kteří prosazují tradiční model rodiny. Žena, která nechce mít děti je tak mnohými vnímána jako „ta divná“. V očích většinové populace je totiž mateřská role tou nejpřirozenější rolí, a proto je plánovaná bezdětnost něco, co je „proti přírodě“. Někdy je na ženu vyvíjen rodinou prahnoucí po vnoučatech a pokračovatelích rodu nátlak a apel na zdravý rozum. Ženy jsou na malých městech manipulovány i okolím, kde je dobrovolná bezdětnost stigmatizující. Bezdětná žena je pak podle mnoha mýtů žena citově chladná, sobecká, bezohledná, prahnoucí po kariéře aj.
Dobrovolná bezdětnost, i když ne v takové míře jako v současné době, existovala vždy. Týkala se často slavných žen, hereček a zpěvaček, které se rozhodly vzdát role matky pro kariéru. Pro drtivou většinu žen však bylo naplnění mateřské role zcela logickým vyústěním manželství. Ke změnám u nás došlo až s revolucí v roce 1989, kdy se změnily možnosti, díky kterým bylo možné cestovat a poznávat svět, profesně se rozvíjet a podnikat. Mnoho žen se tak rozhodlo orientovat svůj život jiným směrem a mateřství odložit či zcela zavrhnout.
I když to mnohým nebude po chuti, děti mohou být spojovány s poklesem životní úrovně. A nejen to, přizpůsobování se, omezování se, vyšší finanční náklady a s tím spojená existenční nejistota, snížení životní standardu, omezení osobní svobody, sociální izolace, ale také strach z těhotenství, porodu či z výchovy dětí jsou pak nejčastější důvody, díky kterým ženy zůstávají bezdětné. Život bez dětí, to je pro mnohé ženy představa absence starostí, vyšší životní standard, možnost soustředit se jen sám na sebe a svoje potřeby, případně potřeby partnera.
Dnes se ženy po studiích soustředí na kariéru, budování pracovní pozice, získávání zkušeností a mateřství tak zcela logicky odkládají na období po třicítce. Podle odborníků je však časté, že čím déle ženy žijí jako bezdětné a čím déle mateřství odkládají, tím menší chuť mají měnit svůj zavedený životní styl a standard.
Ženy, které se rozhodly nestát matkami, je třeba respektovat. Jsou ženy, které se zkrátka na to, být matkami necítí a nikdy cítit nebudou. Jsou schopny si to uvědomit a nepřivést na svět dítě jen proto, že je to od nich očekáváno. Výsledkem by pak byla nejen nešťastná matka, ale i nešťastné dítě. Pokud žena nemá děti, protože nechce, není o nic horší ženou než ta, která porodila dětí pět.
To, co je důležité mít ale na paměti je to, že doba, po kterou lze přivést na svět vlastního potomka, je pro ženy omezená. Je třeba počítat s tím, že se ve stáří může bezdětná žena ve srovnání s ženou matkou, cítit více osamělá, může mít pocit, že nemá pro koho žít, může chybět vědomí pokračování rodu atp. Odkládání mateřství na pozdější dobu může způsobit, že žena, která se konečně cítí být na mateřství připravena, nemá partnera, se kterým by dítě měla nebo je ve věku, kdy otěhotnět není tak jednoduché. Jde o záležitost, kterou je tedy potřeba pečlivě zvážit, protože i když se v mládí život bez dětí zdá naprosto báječný, o pár let později už se tak báječný zdát nemusí.
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com