Karlův gastroblog: V Českých Budějovicích by chtěl žít každý!

Jehla v kupce sena

Přesně tak se dá popsat mé hledání, když jsem si usmyslel, že si dám v Budějcích, jak městu říkají místní, pizzu. Poctivě jsem pročítal recenze a hledal místo, kde ji budou mít opravdu nejlepší. Trochu nepříjemné je, když čtete jednohvězdičkové recenze, které jsou vesměs zavádějící a pramení z autorovy neznalosti. Konkrétně. Jedna paní povídala, tedy ve své recenzi, že v pizzerii, kterou jsem si vybral jako nejlépe vyhovující, dělají tak tenkou pizzu, že sotva drží pohromadě a že to snad není možný.

Pizza

Rád bych dodal, že skutečně pravá italská pizza nemá být tlustá jako buchta s tvarohem. Na druhou stranu je pravda, že i v Itálii se někdy mistr tesař utne a nadělí vám pizzu tlustou tak, že vypadá jako calzone, ale není. Jednou jsem si dal v podhůří Dolomit pizzu Americana a nechal se složením překvapit. Mohli tam rovnou napsat „pizza pro blbečky“, protože jí celou zasypali hranolky. Směju se tomu ještě dneska.

Mně ale v Budějcích přistála na stole pizza velká tak, že pivo vedle ní vypadalo jako štamprle. Ano, není to půllitr (viz foto), ale stejně. Na chuť byla vážně skvělá. Doteď cítím vyváženou chuť všech ingrediencí. Bylo jí ale tolik, že jsem jí nepřepral a půlku jsem musel vrátit. A ano, byla skvěle tenká, přesně jak má být.

Kroužek

Tak se jmenuje dvanáctka od Budvaru. Je mi líto, že vám z ní ukazuju jen půlku, ale měl jsem takovou žížu, že jsem do ní musel okamžitě zalehnout a fotka šla až na druhou kolej, omlouvám se. Kdo má rád Plzeň, tomu nemám šanci popsat Budvar tak, aby na něj měl chuť, ale. Ošetřené bylo pivo skvěle a mně fakt chutnalo. Píšu o něm až v pořadí po pizze, protože jsem byl v monologu na začátku tak pěkně rozpovídaný, že jsem musel dokončit myšlenku s pizzou. Už jsem ve věku, kdy bych neudržel myšlenku a abych dodržel rytmiku českého klasika, měl jsem pak problém pro změnu myšlenku opustit.

Pauza na dezert

Ta mi trvala, přiznám se nějaký čas. Pizza, byť jsem ji nesnědl celou, mě tak nasytila, že jsem si musel dát na chození bohatou procházku po Budějcích, aby mi slehlo. Nechtěl jsem vás totiž připravit o dezert, protože slečna servírka říkala, že mají luxusní štrůdl. V prvním kole bych ho ale nezvládl, tak jsem si dal reklamní pauzu mezi chody.

Víno

Pivo jsem vychodil, rozhodl jsem se tedy obohatit sklenicí vína. „Dejte si růžový!“ pravila druhá servírka. No, přiznám se, že jsem v tomto ohledu trochu plný předsudků a moc se mi do toho nechtělo. „Já vám ho nevnucuju! Jen říkám, že je skvělý. Byli jsme tu s kamarádama, taky se kroutili a pak vypili 5 lahví.“ Prodávat uměla. Pět lahví znělo jako dobrý argument a navíc já chtěl ve skle poválet jen jedno deci. Takhle, bylo opravdu moc dobré, přesto návštěva sklípku na Moravě je asi o chlup lepší zážitek. 

„Rudl, rudl, já rád štrůdl“

A kdo by ne. Rychlá rota v podání obsluhy přinesla štrůdl vcukuletu. Vypadal nádherně. První sousto a bylo jasno, byl vážně skvělý. Vím, že ten tradiční se má plnit ořechy a rozinkami. No, když si peču štrůdl já, nedávám tam ani jedno, takže jsem měl velkou radost, že v něm nic nekřupalo.

Chuťově byl opravdu lahodný. A moc mi chutnalo, že měl velké kousky jablek, tedy, že nebylo jablku ublíženo na struhadle. Pudink, nebo řekněme jakýsi vanilkový dip, naznačoval, že tu byl někdo na lyžích v Tyrolsku, kde se tyhle věci bohatě topí v něčem podobném. Nejsem toho příznivec, tak mě to neuchvátilo. Ale „De gustibus non est disputandum“. Ano, „Proti gustu žádný dišputát!“.

Suma sumárum

Pizzerie Regina v hotelu Zátkův mlýn, byla moc dobrá. Obsluha je tady na Jihu velmi příjemná a vstřícná. Restauraci najdete hned na začátku Krajinské ulice, tedy přímo v srdci města. Co mě v Budějcích bavilo, byl ten klid, který místní stále ještě považují za ruch.

Teď mě napadá, že pořád něco chválím. Vychází to z toho, že hledám to nejlepší. Přesně tak, příště vyrazím za tím nejhorším, ať si všichni užijeme.

Zdroj fotografií v tomto článku: Autor Karel Duda