Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Karlův gastroblog: Kapříci připluli

Publikováno: 27.8.2020
Karlův gastroblog: Kapříci připluli

Karel Duda

Redaktor

Více o autorovi

Jsem velkým milovníkem ryb! Kdybych bydlel u moře, jedl bych je snad každý den. Ano, než bych se jich přejedl. Sytil bych se kvalitními omega 3 a radoval se, že dělám něco pro své zdraví. No, u moře nebydlím, takže se přiznám, patřím mezi ty, kteří tohle řeší pomocí potravinových doplňků. České ryby omega 3 úplně nenabízí, ale když je někde vidím čerstvé, prostě je zkusím.

Kolo není loď

Vyrazil jsem znovu na Lipno, neb jsem se nechal zlákat sportovním jachtingem, který jsem dělal jako dítě. Ano, naposledy jsem brázdil vlny před 35 lety, takže jsem považoval skoro za drzost, že si to chci znovu vyzkoušet bez instruktora. Pán, co mi plachetničku pronajímal, mě ale uklidnil: „Prosím Vás, to je jako na kole, to se nezapomíná!“

No, pravdu úplně neměl. Během prvních pěti minut jsem při otočce zazmatkoval a tzv. cvaknul/udělal, prostě jsem to položil. Jakmile jsem padl do vody, otřela se o mě ryba. Trochu jsem se lekl, ale ta situace mi utkvěla v paměti. Potřeboval jsem ale řešit jinou věc, jak rychle dostat loď zase stěžněm nahoru. Uklidnil jsem se, chvíli se smál sám sobě a následující 2 hodiny si plachtění užíval už bez plavání.

Kapr, kapr, prrr…

Na vodě jeden vyhládne, a po předešlé zkušenosti pod vodou jsem věděl, že si dám dnes rybu. S vybíráním restaurace to bylo jednoduché. Přítel Google mi poradil a já jel najisto. Navedl mě do Černé v Pošumaví a tentokrát jsem volil „low cost“, tedy levnou variantu oběda. Alespoň jsem si to myslel, když jsem viděl fotky Rybářské bašty na internetu. Pár masivních dřevěných stolů, organizovaně „poházených“, u nějakého rybníka, to nemůže být drahé. Vše působilo velmi lidově, rozuměj levně!

Antré

Sedl jsem si ke stolu a po uvítání milou slečnou mi ve tváři lehce zatuhlo. To při pohledu na jídelní lístek. Ne výběrem, ale cenami. Porce kapra za Baťovku atakující hranici 200 korun, candát skoro za 300. První za 200 g, druhé za 230 gramovou porci, k tomu skýva chleba. Přiznám se, že kdyby mi nebylo trapně, asi bych se zvedl a odešel, protože to prostředí mi nepřipadalo adekvátní ceně za pokrm. Ale když to hodnocení bylo tak vysoko!

Samozřejmě jsem měl chuť na toho candáta, ale neměl jsem chuť na tu cenu za něj.

„Jaký je ten kapr na kmíně?“ ptal jsem se paní, ke které jsem si přisedl, neb jinde u velkého stolu nebylo místo.

„Je opravdu výborný,“ odpověděla paní a bylo vidět, že jí každé sousto v ústech dělá dobře.

„Tak jo, poprosím Vás tedy o toho kapra na kmíně,“ učinil jsem následně objednávku.

„Uvidíte, že vám bude chutnat! Toho si tu hodně chválí,“ odpovídala už na mé přání slečna dcera, jak jsem vyrozuměl z dialogů u stolu vedle, kde seděla paní majitelová a druhá slečna dcera odvážně začínající pubertu.

Vánoce

Ano, jen v tomto období, tedy klasicky jednou za rok, konzumuji tuto rybu. Ne, že by mi to stačilo, nebo že by mi nechutnala, ale tak nějak si na ní přes rok nevzpomenu. Když mi přistála porce na stole, musím říct, že opticky jsem byl s porcí spokojen a rozptýlil své rozpaky.

Tím spíš po prvním soustu. Myslím si, že rybu umím udělat celkem dobře. Aby ne, není na tom nic těžkého, ale tak nějak záleží na jejím dochucení a tahle porce byla prostě skvělá! Samozřejmě bylo v kapru málo kostí, vlastně skoro žádná, takže šla porcovat téměř jako řízek. Chuť kmínu, spolu s ním asi  trochu česneku, dohromady lahoda. A to jak byla úžasně opečená?! Dokonalá souhra a výsledek na jedničku!

„Bylo to famózní, moc děkuji!“ řekl jsem slečně dceři, když odnášela až na kosti vymetený talíř.

„Mám radost, že Vám chutnalo. Přinesu Vám ještě něco? Třeba kávu?“

„Nene, děkuji, já bohužel nekafuji. Poprosím Vás o účet.“ Dezert tu totiž bohužel v nabídce nebyl…

Rybičky, rybičky, rybáři jedou…

„Ještě jsem se chtěl otázat, chápu to správně, že si tady mohu u vás tu rybu i chytit a vy mi jí pak uděláte?“

„Jojo, tady na jedničce máme siveny a pstruhy, na dvojce kapry…“ (Ano, jedná se o číslování rybníčků, kterých je tu myslím sedm, nebo osm.)

„Takže si můžu nachytat jak s sebou, tak si ulovit něco tady a vy mi to pak uděláte?“

„Přesně tak, zaplatíte si za chytání za hodinu, nebo za celý den.“

Zážitek myslím jistě zaručen. Pokud byste si chtěli zachytat a ulovenou rybu zkonzumovat na místě, připočítáte si k ceně ryby tedy ještě ono samotné chytání. Pokud budete chtít řešit cenu, bude lepší si nachytat a po zaplacení ryb podle váhy, odvézt domu. Ostatně čerstvé ryby tu můžete koupit i bez chytání.

Suma sumárum

Pokud jste poblíž a chcete zkusit, jak chutná kapr v létě, které se nezadržitelně sune ku svému závěru, nebo vlastně jakoukoliv jinou rybníkovou rybu, vyrazte. Opravdu jsem si jist, že Vám bude chutnat!

P.S. Neholdujete-li rybám, pak popojeďte o pár kilometrů dál a zastavte se v restauraci Star Lipno na pořádný burger či grilovaný steak.

Zdroj fotografií v tomto článku: autor Karel Duda

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)