Karlův gastroblog: My všichni jsme Gogo!

Antré

Tedy možná ještě jedna věc je trochu zvláštní, a sice vstup, který je zastrčen někde vzadu na parkovišti a působí jako vstup pro personál. Nikde žádné velké označení pro vstup do restaurace, takže se trochu rozhlížíte. Ale to vše vadí jen do chvíle, než nahlédnete dovnitř. Samotné foyer bylo úžasné, čisté, skvostné. Prošel jsem celou restauraci a zasedl jsem na zahrádku, kde mě uvítal velmi mladý, leč opravdu překvapivě milý a opravdu vstřícný personál.

Limča

Dal jsem si klasicky „domácí“ limonádu, přičemž na otázku, jestli „Je opravdu domácí?“ číšník jen mile odpověděl: „Nene, je to takový ten klasický sirup. Nemáme tady bohužel limonádu od babičky.“ Jakoby přesně věděl, na co se ho ptám. Nicméně limča byla moc dobrá. Jen brčko bylo dlouhé tak, že mělo svou vlastní oběžnou dráhu. Ale co, aspoň jsem se nemusel krčit…

Předkrm

No, budu upřímný, je to ten druh restaurace, kde se cítíte jako star hlavně kvůli tomu, že na to musíte mít. Měl jsem to štěstí, že jsem pozval na večeři jen sebe. Principiálně jsem to měl, jako když jsem sám a vezmu si dvoulůžkový pokoj. Platím za oba. Ale to bych přeháněl. Cena předkrmu byla sice lehce přes 200 Kč, ale co, bylo to za odměnu. Ten den jsem totiž najel na kole omylem 102 km, při kterých jsem si nastoupal 1100 metrů, protože jsem si při objíždění Lipna nechtěně zajel do Rakouska.

„Trenér říkal, hlavně bílkoviny!“ hlásil jsem číšníkovi a ten mi naordinoval právě skvělé hovězí carpaccio. A musím říct, bylo úžasné! A za tu cenu ho bylo tolik, že kdybych si k tomu dal toust se sýrem, který se k němu podává, nemusel bych jíst už nic jiného. Ale to já jsem co? Nechtěl!

Pochodem vchod, hlavní chod

Specialista na mou výživu, čímž se pro mě ten podvečer milý číšník stal, mi doporučil jako hlavní chod César salát. Upřímně, ten znám vizuálně trochu jinak. Takový ten, kde se hraje na schovku s kuřecím masem, když si ho s ním objednáte. Tady mi přistála poctivá porce kuřete přes celý talíř a pod ním se válela hromada salátu ochucená přesně tak, jak to má u Césaru být. Jen krutony byly, a tady si půjčím slovenské slovo, které mi k tomu ladí víc, méně chrumkavé.

Kalorickou bombu, kůžičku z kuřete, jsem samozřejmě odložil, protože jedu v dietě. Jinak jsem ale až na kost vrátil vymetený talíř. A cena s touhle velkou porcí kuřete? Taky lehce přes 200 Kč, což mi přijde opravdu super.

Týrá Míšu

Jakmile jsem viděl Tiramisu na jídelníčku, věděl jsem, že mu půjdu po krku. Zajímalo by mě totiž, kde v ČR ho dělají opravdu nejlepší. Zeptal jsem se obsluhujícího číšníka: „Jak moc dobré je to Vaše?“ „Byl tu nějaký pán a říkal, že je lepší, než jaké dělá jeho sousedka.“ „No, ale jak zjistíme my, jaké dělá jeho sousedka?“ krčil jsem rameny a objednal si jeden vzorek pro ochutnání.

Na stůl už mi padnul stín, a tak jsem vzal dezert do ruky, abych vám ho před konzumací „vyzdvihl“, přičemž jsem tou dobou samozřejmě nemohl tušit, jaký bude.

První sousto a věděl jsem. Bylo vynikající! Skvěle vybalancovaný chuťový poměr všeho. Na mě bylo mascarpone trochu uducané, ale chuťově vážně skvělé! Bylo těžké ho nechat víc jak polovinu kvůli figuře, kterou jsem zrovna ten den řešil.

„Cashem, nebo šekem?“

Kochal jsem se ještě pohledem na Šumavu, tedy na její blízká panoramata lemující protější břeh Lipna a trochu s ostychem jsem požádal o účet. No, na placení stravenkami to nebylo. Karta se mi trochu prohnula, ale co, je z plastu, tak to vydržela. Na druhou stranu ji zase neohýbám tak často, abych ji zlomil.

Suma sumárum

Pokud se chcete hýčkat a jste někde kolem Lipna, stavte se. Název jako z devadesátek ničemu neubral. Skvělé místo, navíc s minigolfem, takže se s vámi nemusí nudit děti u stolu, ale na terase můžete nahlížet na jejich sportovní dění. Jídlo bylo opravdu senzační a jestli někdy někde nechat víc, tak právě tady. I za servis. Opravdu nebylo co vytknout. Stavte se, sami uvidíte, a jestli máte tip na skvělé Tiramisu, napište mi. Když do konce roku nenajdu, vezmu vás tam, kde chutná nejvíc mně. 

Zdroj fotografií v tomto článku: Autor Karel Duda