V zajetí panické poruchy

Co je panická porucha?

Panická porucha je poměrně časté onemocnění, patřící mezi úzkostné poruchy. Vyskytuje se u cca 1,5–3,5 % populace, ale ojedinělou ataku panické úzkosti někdy v životě zažije až 15 % lidí. Porucha se vyskytuje 2× častěji u žen než u mužů a pomoc vyhledávají nejčastěji lidé ve 3. dekádě svého života. Panická porucha je doprovázena náhle vzniklými záchvaty masivního strachu a úzkosti, avšak bez zjevné příčiny. To, že záchvat vzniká náhle, nutí nemocného být neustále ve střehu, protože neví, kdy další záchvat přijde. Neustálá úzkost a napětí se tak pro nemocného stává běžnou součástí života.

Panická ataka

Záchvaty masivní úzkosti, které jsou označovány jako panická ataka, vznikají náhle a svého maxima dosahují během několika minut. Délka trvání panického záchvatu je nejčastěji 5–20 minut, výjimečně do 1 hodiny. Je doprovázen velmi nepříjemnými tělesnými symptomy jako je např. bušení srdce, bolest na hrudi, pocit nedostatku vzduchu, sevření hrdla, závratě, studený pot, sucho v ústech, třes aj. Současně je prožíván pocit ztráty kontroly nad sebou samým, strach ze zbláznění se a strach ze smrti. K těmto pocitům dochází na základě chybné interpretace běžných tělesných symptomů, které jsou během panické ataky připisovány např. infarktu či jinému vážnému onemocní. Nemocní se tak častěji, než v psychiatrické ambulanci ocitají na lékařské pohotovosti s podezřením na infarkt.

Úzkost z očekávání

Aby se nemocný vyhnul další panické atace, které se velmi obává, začne se vyhýbat situacím a místům, kde záchvat paniky zažil a kde se proto necítí v bezpečí. Dochází k rozvoji anticipační úzkosti, tedy úzkosti z očekávání, která znemožňuje řadu běžných činností jako je např. cestování, nakupování, pobyt doma bez přítomnosti další osoby, pobyt na veřejných prostranstvích či jízda výtahem. Panická porucha je tak doprovázena nejen úzkostmi, depresemi, ale také agorafobií.

Panická porucha versus agorafobie

Agorafobie panickou poruchu velmi často doprovází. Jde o úzkostnou poruchu, známou také jako strach z veřejných prostranství. Typické jsou nejen obavy z otevřených prostor, ale především z míst, kde není snadno dosažitelná pomoc. Nemocní na takových místech zažívají panické ataky, a proto se domov stane místem, kde tráví většinu času. Jedině tak se totiž mohou vyvarovat nepříjemným úzkostným pocitům. Neustálými obavami se však jejich strach jen posiluje.  

Léčba panické poruchy

Při podezření na panickou poruchu je vždy nutné vyhledat lékaře a vyloučit jiná onemocnění. Panická porucha je léčena za pomoci kognitivně behaviorální terapie a antidepresiv. Kognitivně behaviorální terapie se zaměřuje na změnu myšlení pacienta s následnou změnou chování. Učí pacienta správně interpretovat své tělesné pocity a vyhnout se negativním myšlenkám a katastrofickým scénářům. Techniky kognitivně behaviorální terapie pomáhají pacientovi zvládat běžné události a činnosti, kterým se do té doby díky onemocnění vyhýbal. Jednou z technik je expoziční terapie, kdy je pacient cíleně vystavován situacím, které v něm vyvolávají úzkost. Díky expoziční terapii pacientova úzkost klesá a on je opět schopen fungovat. Antidepresiva jsou užívána ke zmírnění symptomů panické poruchy (úzkosti, deprese), avšak nástup účinků antidepresiv se dostaví až za cca 2-4 týdny. Díky včas započaté léčbě tak nemocní dostávají svůj život zpět pod kontrolu.

Zdroj: Internimedicina.cz/pdfs/int/2007/07/09.pdf

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com