Proč některé minuty trvají hodiny a jindy zas rok uteče lusknutím prstu?

Subjektivní vnímání času

Vnímání času se mění nejen v průběhu života, ale často i během jednoho jediného dne. Čas ovlivňuje zejména druh činnosti a postoj k ní. Když děláme něco, co nás nebaví, čas se nekonečně vleče, ale jakmile se pustíme do něčeho zábavného, nebo dokonce vzrušujícího čas letí jako splašený. Vnímání času ovlivňuje také to, jestli jsme na něj zaměřeni, nebo ne. Pokud totiž často sledujeme hodinky, čas plyne ještě pomaleji než obvykle. Čím to je?

Proč vnímáme čas subjektivně?

Před nějakým časem vyšel v německém týdeníku Die Zeit článek právě o tomto tématu. Popisují v něm například zážitek brazilské fotbalové hvězdy Pelého, který mluvil o „zvláštním klidu“, při němž se čas i prostor doslova ztratily a on měl pocit, že může protihráčem takřka proběhnout. S podobným zážitkem se svěřil také hráč amerického fotbalu John Brodie, který tváří v tvář obraně občas zažíval pocit, jako by měl „moře času“.

Tento stav je zde pojmenováván slovem „zóna“. Dosáhnout ji znamená dostat se do jakéhosi prodlouženého časoprostoru. Podobný zážitek vyvolávají také strach nebo adrenalinové situace. Každý jistě už někdy zaslechl vyprávět o zážitku blízké smrti, při kterém se jedinci před očima doslova promítl celý život. Při vnímání času tedy hraje obrovskou roli úroveň naší koncentrace a vzrušení. 

Jde donekonečna natahovat čas?

Příklad se „zónou“ ukazuje, jak můžeme naplno prožít jeden moment. Lze to však takto udělat například s celým týdnem, měsícem nebo rokem? Odpověď není tak jednoduchá. Takto roztáhnout čas je možné jen v jednom okamžiku, ale den plný takových okamžiků je vlastně jen vzrušujícím způsobem prožitý čas, který opět uteče jako voda. Přesto to nemusí být problém. Víte proč?

Za vším hledej dopamin

Příčina toho, proč čas tak rychle běží, je v dopaminu. Ten zvyšuje aktivitu mozku právě během hezkých, nových nebo vzrušujících okamžiků. V ostatních okamžicích přichází útlum. Právě rozdílnost v aktivitě mozku pak určuje vnímání času. Čas se již nepohybuje líně vteřinu po vteřině, ale zážitek po zážitku. Čas tedy přeskakuje minuty i hodiny. To však není pohroma. Velké okamžiky, kdy se mozek plně aktivuje, jsou totiž také okamžiky, které si zpětně pamatujeme. Na rozdíl od nudného dne, kde není čeho se zpětně zachytit, tu vnímáme spoustu ostrůvků. Máme proto pocit, že uteklo spoustu času. Dny se zdají jako týdny.

Jak prožít plný život?

Vnímání času spojené s dopaminem vlastně vysvětluje, proč pro starší ročníky utíkají často roky jako dny, již nezažívají nic nového a ani toho vzrušení není tolik. To odpovídá pak i na otázku, jak prožít plný život. Je to jednoduché, nezapomínat na činnosti, které nám dělají radost, a zkoušet nové věci, jednoduše ani ve zralejším věku nepřestávat překonávat svou komfortní zónu.