Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Jaké nástrahy vás při houbaření mohou potkat?

Publikováno: 19.9.2021
Kdo se bojí, nesmí do lesa. Jaké nástrahy vás při houbaření mohou potkat?

Veronika Vágnerová

Redaktorka

Více o autorovi

Les je pro mnohé oáza klidu, ticha a zdroj duševní energie. Místo, kam člověk může zajít s rodinou nebo sám a pořád tu bude co objevovat. Pro jiné je to zdroj borůvek, ostružin a v tuto dobu hlavně hub. Jenže kromě lesních plodů si s sebou domů můžete odnést i klíště, hmyzí bodnutí nebo úraz.

Podle meteorologů panuje v září výborné počasí na sbírání hub, což láká do lesa i ty, kteří do něj pomalu za celý rok nevkročí. Během pátrání po kouscích, které budou výborné na řízky, na smaženici a zbude určitě i na usušení, vás může potkat i pár nemilých zážitků.

Zakousnuté klíště

Klíště miluje teplo a vlhko, proto jsou pro něj aktuální teploty jak stvořené. Obvykle se ukrývá v travnatých a listnatých porostech a čeká na svou kořist. Dokud neklesnou denní či noční teploty trvale pod 5 stupňů, mohou vás tito malí tvorové nakazit. Lymskou boreliózu na vás klíště přenese do 24 až 48 hodin od zakousnutí. Tedy máte dostatek času se doma prohlédnout. Oproti tomu klíšťovou encefalitidou vás tento parazit může nakazit do 2 hodin po zakousnutí. Na lymskou boreliózu existují antibiotika, proto pokud se podchytí včas, dá se relativně dobře léčit. Proti encefalitidě žádná antibiotika neexistují a jediná cesta je prevence v podobě očkování. A jak se toto onemocnění projeví? První příznaky se velmi podobají chřipce. Bolest hlavy, celková únava těla a zvýšené teploty, které po pár dnech odezní. Ovšem po několika dnech až týdnech zdánlivého klidu se nemoc vrátí a udeří v plné síle nesnesitelnými bolestmi hlavy, závratěmi, horečkou, světloplachostí a třesem. Pacienty poté čeká pravděpodobně několik týdnů až měsíců pracovní neschopnosti, mnohdy i hospitalizace. Lékaři jsou totiž zatím schopni jen tlumit projevy, aby pro pacienty byla situace snesitelnější. V každém případě si s sebou do lesa přibalte do batůžku repelent a pinzetu.

Nečekaný úraz

Není neobvyklé, že při hledání nesledujete, kam šlapete, ale spíš pátráte po houbách. Jeden špatný krok a můžete si zvrtnout kotník, zlomit nohu nebo si hnout s páteří. Do lesa proto nepatří ani žabky ani lehké tenisky, ale pořádné pevné boty, které vás v terénu podrží. Belhat se několik kilometrů k autu s opuchlým kotníkem je pořádně bolestivé. Navíc na mnoha místech v lese nemusíte mít vůbec signál, abyste upozornili rodinu, že potřebujete odvoz.

Sbírejte jen to, co dobře znáte

Les je plný plodin. Nabízí nám houby, ale i drobné bobulovité ovoce. Vždy v lese sbírejte jen to, co doopravdy znáte. Ač se lecjaká houba může tvářit lákavě a přímo vybízet svým vzhledem ke sběru, může vás po její konzumaci čekat nemilé překvapení, v lepší případě „jen“ lehká otrava. V tom horším vás nemine výplach žaludku a v kritických případech i daleko závažnější důsledky.

Kontakt se zvěří

Přes všechny obavy na jediná zvířata, na něž v lese většinou narazíte, jsou pavouci, mravenci, případně vosy a drobná zvěř. Srnky a jeleny můžete zahlédnout maximálně z dálky. Pokud nebudete bezprostředně ohrožovat je, nebo nepojmou pocit, že ohrožujete jejich mláďata, nebudete o nich vědět. Zvěř je velice plachá a dostat se do její bezprostřední blízkosti je velice vzácné. To platí i o obávaných divokých prasatech. Ani oni nestojí o to, se s vámi setkat. A věřte, že mají velice dobře vyvinutý čich i sluch a vědí o vás, takže se vám ve většině případu opravdu vyhnout obloukem. Pokud byste se s divočákem přece jen střetli, nevšímejte si ho. Pomalu a tiše se vzdalte. Vyhněte se očnímu kontaktu, nedělejte trhavé pohyby. Nebudete-li mu ubližovat, nemá důvod na vás útočit. Jediný, kdo z černé zvěře útočí, je bachyně, když vycítí ohrožení svých mláďat. V tuto dobu ale můžete být úplně v klidu, mláďata se rodí na jaře. Pokud byste divoké prase přece jen nějakým způsobem k útoku vyprovokovali, pak skutečně vemte nohy na ramena a hledejte nějaký úkryt, nebo, jste-li zdatní, vylezte na strom či blízký krmelec. 

Alergická reakce na hmyzí bodnutí

S vosím hnízdem se v lese setkat můžete. Někdo má to štěstí, že dostane žihadlo, místo mu trochu oteče a to je vše. Bodnutí a otok samozřejmě bolí, ale dotyčný může pokračovat ve sbírání hub a při první příležitosti si přiloží ledový obklad. Žihadlo ovšem můžete dostat do obličeje, do kolen, kde otok znemožňuje pohyb, nebo jich dokonce dostat víc. Tady už to chce okamžitou reakci a nečekat až náhodou půjdete kolem studánky.

Na závažnějších reakcích na hmyzí bodnutí se obvykle podílí také alergická reakce, to znamená nežádoucí působení protilátek. Alergická reakce bývá často silnější, pokud je člověk vystaven většímu množství bodnutí krátce po sobě, a v tomto případě se může vyskytnout i reakce nejzávažnější, anafylaktický šok.

Do lesa určitě není od věcí vzít si mast či gel po hmyzím bodnutí, které mohou otok a reakci trochu zmírnit tím, že zablokují účinek histaminu. Tedy látky, která se v těle uvolňuje právě při styku s alergenem a vyvolá rozvoj alergické reakce. Případně jste-li alergici, přibalte si s sebou i léky na alergii.

Alergickou reakci můžete mít i při kontaktu s trávou, s listy a stonky rostlin, které se takto brání. Obvykle nejde o nic vážného a vyrážka, která vám vyskáče, zase zmizí. Přesto může místo po celou dobu výrazně svědit a mnohdy i trochu pálit. Typickým příkladem je neplánovaný kontakt s kopřivami. Je nepříjemný, ale na zdraví vás zpravidla neohrozí. I v tomto případě se bude mast či gel hodit.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)