Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Já sám! Aneb jak na období vzdoru

Publikováno: 29.6.2021
Já sám! Aneb jak na období vzdoru

Markéta Veselá

Redaktorka

Více o autorovi

Ač se to na první pohled nezdá, právě batolecí věk je pro vývoj naší osobnosti velmi důležitý. A to včetně nepříliš oblíbeného období vzdoru a potřeby dělat vše sám.

Není to s nimi jednoduché

Právě období vzdoru a hledání vlastní identity dítěte bývá popisováno jako jedno z nejtěžších. Obvykle vrcholí mezi druhým a třetím rokem, první náznaky se mohou objevovat již u dětí v jednom a půl roce, ustávat pak nejpozději kolem šestého roku. Náročnost je dána i tím, že jsou na nás jako rodiče kladeny velké nároky – máme pomoci potomkovi se vyznat v jeho emocích a přitom mu nastavit i určité hranice. To nebývá ale zrovna snadné. A proč tomu tak je?

Hlavou proti... vám

I hodné a bezproblémové děti se náhle mění. Chvilky přítulnosti střídají chvilky, kdy se dítě za každou cenu snaží prosadit. Mnohdy se objevuje i křik, některé děti jsou schopné si lehnout na zem a zuřivě kolem sebe kopat a ječet, až uši zaléhají. Zkrátka zlobí, až to není hezké. Jenže i přes ten křik je dítě stále velmi zranitelné. Jednoduše si se sebou neví rady, tápe, jak má emoce zpracovat. A proto je tak důležité, jak se v takový moment zachováme. Jestli své dítě podržíme, anebo vše skončí řevem na obou stranách.

Jak tedy úspěšně zvládnout období vzdoru? 

1. Uvědomte si, že proti vám stojí vaše vlastní dítě. Není to nikdo, kdo by vám chtěl záměrně ubližovat, vztekal se proto, že vidí, jak vám z toho cukají nervy. Ono bojuje víc se sebou samým, než s vámi. I když je to někdy přímo nadlidský úkol, snažte se ho pochopit a záchvaty vzdoru přijímat s nadhledem.

2. Vypátrejte příčinu. Mnoha scénám se dá předcházet. A to tak, že budete svému dítěti více naslouchat, byť ještě nemluví. Snažte se vzpomenout si, co předcházelo výbuchu emocí. Třeba se dítě zlobí kvůli něčemu banálnímu, co chtělo udělat samo anebo se vám snažilo něco říct, ale vy jste ho stále nechápaly.

3. Berte jeho emoce vážně. Jak by se vám líbilo, kdybyste zrovna plakali, nebo se vztekali, a někdo se vám vysmíval, že přeháníte. Dítě neumí posoudit, o jak vážnou věc jde. I když pláče třeba jen kvůli tomu, že někde ztratilo kamínek.

4. Předcházejte. Ano, některým záchvatům a scénám se dá předejít. Obvykle se totiž objevují, když je dítě unavené, hladové anebo jak se říká, přetažené z příliš mnoha vjemů. Dítěti proto pomáhá, když má svůj denní režim, ví, co přijde a kdy je čas na hry a kdy naopak na odpočinek. Někdy také pomáhá, když trváte na nějakém zákazu a schyluje se k nejhoršímu, odvést pozornost dítěte na chvíli jinam. Něčím ho zaujmout. Jindy pomůže vše náležitě vysvětlit. Překvapí vás to, ale i malé rok a půl staré děti už velmi dobře rozumí, co jim chcete říct.

5. Stále jim dávejte najevo, že je máte rádi. I když se vám vaří krev v žilách a nejraději byste utekli někam daleko, je nutné zachovat chladnou hlavu. A především dítě ujistit, že i přesto všechno ho máte rádi a jste jeho pevným bodem v situacích, s kterými si neví ještě příliš rady. 

A malá útěcha na závěr? Jednou to přejde. I když vězte, že v pubertě nebude lépe. Ale pokud se teď naučíte zachovat klid, nejen, že se vám to vrátí, ale možná potomek bude snáze procházet právě i tímto dalším nelehkým obdobím.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)