Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Dobrý den! Ahoj! Kde se vzaly pozdravy?

Publikováno: 20.11.2020
Dobrý den! Ahoj! Kde se vzaly pozdravy?

Veronika Vágnerová

Redaktorka

Více o autorovi

Již odmalička vkládáme dětem do hlavy, že pozdravit, když někam vejdou a jsou tam cizí či známí lidé, je slušnost. Prosté „Dobrý den“ nebo přátelské „Ahoj“ se během dětství a dospělosti stane tak automatickým zvykem, že se málokdo zamyslí nad jeho podstatou. Není to jen slovo nebo gesto, kterým dáváme najevo, že ovládáme základní společenské pravidlo. Pozdrav má totiž odpradávna daleko hlubší význam a připomenout si ho můžete 21. listopadu, kdy je Mezinárodní den pozdravů.

Přesný původ zdravení není úplně zjistitelný, protože začal vznikat dávno v pravěku. Zdroje uvádějí, že prvním náznakem pozdravu by mohlo být stisknutí horních končetin dvou australopitéků. Z této čeledi se postupně vyvinul rod orangutánů, goril, šimpanzů a také člověk. Zatímco zaťatá pěst působila vždy výhrůžně, otevřenou dlaní si dávali najevo neozbrojenost a možná í zájem o navázání kontaktu. Postupem deseti tisíciletí, kdy se rozvíjela lidská společnost, se stalo toto gesto stěžejní. Přeci jen bylo dobré ujasnit si hned na začátku, že se nejdete vzájemně napadnout, ale uzavřít nějakou formu dohody nebo si ujasnit pozice. Jednoduchým zvednutím prázdné ruky se předcházelo mnohým nedorozuměním.

Velká úklona, velký respekt

Každá kultura si vyvinula svoje vlastní pravidla zdravení. Například jeden ze starých japonských zvyků je rozepnout si při setkání vršek oblečení a sejmout klobouk, aby obě strany jasně viděli, že ani jeden nemá zbraně. V asijských zemích je také zvykem uklonit se, čímž se zmenšíte a dáváte druhému najevo respekt a úctu. I mimo Asii patřila poklona vždy k projevu úcty, a čím hlubší, tím bylo jasnější, jaké společenské postavení zaujímají jednotliví aktéři.

V dnešním západním světě se už nemáme ve zvyku někomu klanět, ale spíše se slovně pozdravíme. Dáváme tím najevo svoji přítomnost, nebo že jsme zaregistrovali výskyt někoho známého či někoho, koho je slušné pozdravit. Naše „Dobrý den“ je zcela totožné s anglickým „Good morning“, německým „Gutten Tag“ a francouzským „Bonjour“. Stejně jako výrazem „Na shledanou“ dáváme najevo, že se s dotyčným ještě uvidíme, což je stejné jako v Anglii Goodbye“, u Němců „Auf Wiedersehen“ a u Francouzů „Au revoir“.

Pravidla zdravení ve světě

Rozdíl mezi zvyky jednotlivých zemí je ve způsobu podání rukou a v situacích, kdy tak činí. Podání ruky obvykle znamená stvrzení nějaké slovně vyřčené smlouvy. Mezi přáteli bývá zvykem odsouhlasit si dohodu „plácnutím“, což je vlastně taková uvolněnější forma oboustranného souhlasu. Jako projev zdvořilosti při setkání se podání ruky používá relativně krátkou dobu. A jak jsou na tom jednotlivé národy? Slabý stisk je častější na Středním východě, v Číně a v arabských zemích, ale nemělo by jít o kontakt mezi mužem a ženou, pokud jde o silně islámské země. V Japonsku nemají podání ruky moc ve zvyku, a pokud k němu dojde, obvykle to iniciuje cizinec. Ani některé východoafrické kmeny nemají podávání ruky v oblibě a spíše jde o letmý dotek.

Naopak v Severní Americe a v části Evropy je společensky vhodnější stisknout ruku pevněji, protože styl „leklá ryba“ je chápaný jako slabost charakteru nebo nezájem. U Norů a Belgičanů je navíc i častější, a to při jednáních a poradách. V Rakousku a Polsku mají zase větší tendenci třást si s rukou, ale zkuste toto v Rusku a setkáte se s nepochopením. Obzvlášť zatřese-li rukou muž ženě. Oproti tomu v Turecku je obchodním rituálem, kdy si dva jedinci podají ruce a třesou s nimi, než se dohodnou na ceně.

Podává se pravice

Další odlišností mohou být i přidaná gesta. V Jižní Koreji se můžete setkat s tím, že vám kromě ruky stisknou i paži jako symbol respektu. V některých asijských zemích to obohatí o pokývnutí a je-li oboustranné, půjde o debatu rovného s rovným. Na čem se ale většina světa shodne, je to, že se podává pravá ruka, jako přirozeně dominantnější strana.

Pusa na tvář jen náznakem

Oblíbeným zvykem, který se k nám dostal ze Západu, je polibek jako součást pozdravu. Obvykle se tak zdraví dvě ženy, přičemž jde jen o letmé přiložení tváří. Podle společenských pravidel by se rty neměly dotknout tváří. Při setkání dvou blízkých přátel, zejména u muže a ženy či dvou žen je kamarádská pusa na tvář běžná. U nás je zvykem začít dotekem na pravé straně, přejít na levou a tím je pozdrav u konce. V některých zemích se takto pozdraví dvakrát, a čím více jdeme na jih, tím je takovýchto polibků více. Je to skvělý způsob, jak si vyjádřit, že se máme rádi a že nám na druhém záleží.

Pozdravy v čase korony

Letošní pandemie koronaviru s sebou přinesla i nový způsob pozdravu. Aby zabránili přenosu nákazy, zdraví se někteří lidé při setkání místo podáním ruky či polibkem pomocí dotyku loktů, nebo dokonce vzájemným lehkým kopnutím špiček bot. A když je to vzhledem k aktuální situaci přijatelné gesto i pro odborníky na etiketu, věřme, že se brzy budeme moci vrátit k tradičním způsobům zdravení.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)