Čtyřicítka? Revize nejen životních hodnot

Vesmírné hodiny nelze přechytračit

Mnoho lidí má krizi středního věku spojenu s padesátkou. S módou věčného mládí je tak čtyřicítka vlastně úplně mladičký věk. Jenže ať už si „hrajeme“ na cokoli, životní rytmy jsou nekompromisní. S blížící se čtyřicítkou se chystají změny, které začnou své růžky vystrkovat už výrazně dříve. Vrchol pak nastává někdy okolo 42. roku. A je jedno, zda díky genům, péči nebo plastice vypadáte výrazně mladší. Zda je vašim dětem přes dvacet, pár měsíců a nebo žádné nemáte. Život vás v tomto čase postaví před jednoduchou otázku, na kterou žádá odpověď: „Žiješ podle svého nitra?“

Před životem nejde utéct

Vtíravé pocity, že můj úkol na této planetě je něco víc než denně chodit do práce, která mě vlastně nebaví, abych mohl platit účty za věci, které mě ve finále ani tolik nezajímají, naberou se čtyřicítkou na intenzitě. Lidé se začínají poohlížet po něčem, co by jejich oživenou vnitřní touhu „dělat co mě baví“ případně „být ku prospěchu“ uspokojilo. Navíc je jasné, že všechny plány naplnit asi nestihnete. Je třeba si vybrat.

Projevy změn vlastní seberealizace mohou být různé. Zdravý odchod z práce, která mi ničí psychické i fyzické zdraví, může být řešením a výzvou. Neměla by však ohrozit vaše okolí. Můžete si také uvědomit, že vás dosavadní práce vlastně naplňuje a potřebujete změnu jinde. Na druhou stranu útěk na druhý konec světa nebo od svých povinností s pocitem „konečně něco užít“ bývá jen odsunutím problému do temné škatulky „přijdu později“. Ne vždy je však snadné jedno od druhého rozeznat.

Nový vztah nemusí být řešením

Není náhodou, že v tomto období zkrachuje i řada relativně harmonických vztahů. Jenže nic není černobílé, tedy ani náš život. Odchod od partnera, kde byl již dlouhodobě problém (fyzické násilí, alkoholismus...), může být samozřejmě výhodou. Bohužel však řada jedinců odchází z falešného pocitu, že dosavadní partner je brzdí a jedině nový partner jim dá tu správnou šťávu a oni najdou sami sebe. Zejména muži mají pocit, že s novou partnerkou (ideálně o dvě dekády mladší) se mohou vrátit do doby před mnoha lety a začít znovu. Bohužel nemohou. Jen zpravidla zopakují stejný vzorec v novém designu. Ženy to naopak mohou řešit třetím/čtvrtým dítětem, které konečně vychovají podle sebe. Změna však nemůže přijít z vnějších podnětů (i když jí mohou pomoci iniciovat), ale z vnitřního přenastavení.

Fyzické zážitky i duchovní úlety

V současné době, kdy je velký důraz na materiální uspokojení nebo naopak touhu po rychlém duchovnu v podobě „cirkusové“ ezoteriky, je obzvlášť snadné sklouznout do osidel nějakého novopečeného gurua. Fyzické pohodlí a nadhled jsou dozajista žádoucí, avšak cesta k nim zpravidla nevede přes víkendový kurz. I když tam může začít. Odpověď nespočívá v dětinském prosazování „mého pravého já“ (ať už tím v danou chvíli myslíte cokoli). To totiž často vede jen k rozhádání se s žijícími příbuznými (od rodičů, přes sourozence, po své děti). Námětem může být uvědomění si, kde jsem v tom zdánlivém zmatku já, jak se tam cítím a jak chci jít dál. Technika, jak na to přijdu je pak skutečně individuální záležitostí.

Vykročení k sobě

Po řadě více či méně úspěšných pokusech, několika nárazech i vzletech (tento proces může trvat i několik let) dochází zpravidla k zastavení. A to je přesně to, co od nás život v tomto období chce. Zastavit se, ohlédnout se zpět, poděkovat za dary (které někdy mohou být maskovány jako chyby), poučit se a najít způsob, jak se vydat pro mne vyživujícím směrem. Krok za krokem. Rok za rokem. Aby byla změna trvalá a udržitelná, měla by být i postupná a se mnou v souladu. Jinak náš organismus zažívá psychické vypětí, kterému má tendenci se bránit a vyhnout se mu. Dovolte si zkoušet věci nově. Možná dojde ke změně zaměstnání, partnera nebo bydlení, ale změna musí vycházet od vás, nikoli jako důsledek vnějších okolností. A pokud je to na vás moc, nebojte se vyhledat pomoc.