Nejsi na to sama! Vzkazuje ženám s rakovinou prsu nová kniha

Nejsi na to sama! Vzkazuje ženám s rakovinou prsu nová kniha

Když si žena vyslechne diagnózu karcinomu prsu, přichází šok a strach z neznámého. V obrovském množství zpráv, vyšetření a obav o svůj život se ztrácí v tom, jak žít dál, či na co má nárok. Právě nedostatek potřebných informací na jednom místě vnukl Nikole Samkové, manažerce projektu Bellis – mladé ženy s rakovinou prsu, nápad sepsat knihu.

Do ní chtěla soustředit prožitky a rady a předat je všem ženám potýkajícím se s tímto zákeřným onemocněním. Spojila své síly s dalšími pacientkami a předními českými odborníky z řad onkologů, radiologů, onkopsychologů a plastických chirurgů. A tak letos vznikla kniha Nejsi na to sama – průvodce rakovinou prsu pod hlavičkou projektu Bellis a vydavatelství Grada.

Věděla jsem tak málo

„Když jsem před 9 lety onemocněla, bylo minimum zpráv o karcinomu prsu z pohledu pacientky. V Česku nebyly žádné organizace zaměřené na tak mladé pacientky jako já, bylo mi tehdy 23 let. Chtěla jsem, aby už žádná žena nemusela čelit této nemoci a zároveň o ní v té chvíli vědět tak málo. Jsem ráda, že se pro tento nápad nadchly i další pacientky a odborníci, které jsme oslovily,“ říká Nikola Samková.

Málo častá, ale agresivní

Mladé ženy do 35 let věku postihuje rakovina prsu jen zřídka – takto mladé pacientky tvoří méně než 2 % ze všech nemocných. Ale důsledky nemoci jsou v této věkové kategorii významné. Průběh onemocnění je totiž podstatně rychlejší a závažnější než u starších žen. A nejde jen o agresivitu nemoci v mladém organismu. Jde i o naprosto odlišnou životní situaci – jiné je onemocnět v důchodu, jiné, když máte život před sebou.

Děti a holá hlava

Kniha Nejsi na to sama má podat pomocnou ruku všem mladým pacientkám, ať už těm, které touží po rodině, nebo se už o ni starají. Jak vysvětlit dětem, aby se nebály holé hlavy, jak říct v práci, že jsem nemocná, na která vyšetření mám nárok, nebo jak se vrátit do aktivního života po chemoterapiích a ozařování? To je pouze několik příkladů z toho, čím si ženy s mnohdy agresivním onemocněním prsu procházejí v produktivním věku. Na všechny tyto otázky i na mnohé další přináší knížka odpovědi. A lékaři knihu chválí: podle nich tu něco takového opravdu chybělo! Kdo knihu může získat zdarma a kdo si ji může koupit a podpořit tak Bellisky, najdete na bellisky.cz.

Nikola odkrývá svůj příběh

Osm žen z projektu Bellis také v knize sdílí své příběhy a často s vtipem otevřeně mluví o tématu, jemuž se zdravá část veřejnosti mnohdy vyhýbá. Jako jedna z nich se svěřila i Nikola Samková: „Jako bezstarostná třiadvacetiletá holka v posledním ročníku na vysoké jsem se šla proběhnout na svou obvyklou trasu. Byla jsem najednou tak unavená, že jsem se poprvé v životě musela otočit. Doma jsem úplně vyčarpaná zjistila, že mne píchá v levém prsu. V tom místě jsem si nahmatala tvrdou bulku. Gynekologie, mammo poradna, vzali si vzoreček tkáně. Prso mne bolelo, ale stejně jsem odjela do hor a po návratu si málem zapomněla dojít pro výsledky. Podle mě to byl zánět. Podle nich rakovina prsu. Místo antibiotik jsem si odnesla žádanku na onkologii.”

Obě prsa pryč

„Karcinom byl velký a agresivní, ani ne do týdne jsem seděla na první chemoterapii. Nebrečela jsem, hlavou mi běželo, že to musím zvládnout, protože svůj život miluju. Od začátku léčby jsem byla rozhodnutá, že si nechám odstranit nemocné prso. Neuvažovala jsem o důsledcích nebo estetice, hlavně ať nádor zmizí z těla pryč! Jenže vzhledem k agresivitě nádoru a nízkému věku mi bylo doporučeno preventivní odstranění i zdravého prsu. Bylo to nejobtížnější rozhodnutí v mém životě, ale nakonec jsme se rozhodla to podstoupit,“ vzpomíná Nikola. „Během léčení jsem zažila snad všechny nežádoucí účinky, které kdy kdo popsal. Přibrala jsem třicet kilo, při operaci dostala mozkovou příhodu, po které mi znecitlivěla ruka. Vypadaly mi vlasy, obočí i řasy, změnil se výzaz obličeje. Byly dny, kdy jsem ani sama nevyšla do schodů. V nejtěžších chvílích se o mne staral přítel.“

Můj první maraton

Nikola se rozhodla nepřerušit studium, chodila dál do práce, zvládala, co se dalo. Otevřeně mluvila o své nemoci i pocitech, burcovala ostatní, ať chodí na prevenci. A to dělá dodnes. „Změnila jsem obor a věnuji se pomoci v rámci projektu Bellis. Také jsem se vrátila k běhání – v den svých 28. narozenin jsem uběhla svůj první maraton,“ doplňuje svůj příběh se šťastným koncem Nikola.

O důležitosti prevence a samovyšetření prsou jsme psali v článku Zdravá prsa. Mějte je pod kontrolou. Přečtěte si ho!

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

Témata článku:

Nejčtenější

Mohlo by vás zajímat

instagram-svg c17d5218-e2fc-42ea-819e-539ea2e6c70d-svg Capa 1