Zbavte se brouků v hlavě. Jak bojovat s vtíravými myšlenkami?

Negativní myšlenky a katastrofické scénáře

Dnešní doba, a to nejen v souvislosti s koronavirem, je plná negativně smýšlejících lidí. Na jednu stranu není divu. Obavy o zdraví své a svých blízkých, existenční a finanční nejistota a sociální izolace působí negativně na psychiku nás všech. Není se proto čemu divit, že ordinace psychologů a psychiatrů praskají ve švech. Někdy si bohužel za naše špatné psychické rozpoložení můžeme my sami. Na vině může být stres a nedostatečná duševní hygiena. Negativní myšlenky a katastrofické scénáře se často objevují před spaním, když máme čas být jen sami se sebou a naše obavy, strachy a úzkosti v tichu a ve tmě získávají mnohem horší podobu, než jakou ve skutečnosti mají. Podle psychologů však drtivá většina toho, čeho se obáváme, nikdy nenastane. Je to zkrátka jen v naší hlavě.

Pozitivní myšlení

Jako reakce na spoustu negativního kolem nás vznikla pozitivní psychologie, která se zabývá zkoumáním vlivu kladných emocí na naši psychiku. V popředí zájmu tak stojí láska, radost, pocit štěstí, hrdost aj. Pozitivní emoce totiž vedou k uvědomění si našich silných stránek, namísto neustálého zkoumání těch negativních, které jsou zdrojem obav a úzkostí, často zcela bezdůvodných. Pozitivní myšlení není o tom, být neustále „happy“ a vidět svět přes růžové brýle, ale o tom zvýšit pozitivní vnímání sebe sama a své vlastní hodnoty. Samozřejmě, že každý má svá slabá místa, ale proč se soustředit právě na ně, navíc když s nimi častokrát nic nenaděláme?!

Jsou to jen myšlenky!

Prvním krokem k tomu, jak se zbavit černých myšlenek, ať už se týkají čehokoliv, je uvědomit si, že jde „jen“ o myšlenky. Nic z toho, co si představujeme, se nám aktuálně neděje. Myšlenky můžeme pozorovat, uvědomovat si je, ale nemusíme se s nimi ztotožňovat. Můžeme je nechat volně plynout a nevšímat si jich. Namísto toho je lépe se zaměřit, na to, co se nám právě povedlo a co nás těší.

Sdílejte své pocity

Vtíravé myšlenky se často objevují u těch, kteří mají nevyřešené vnitřní konflikty a o svých trápeních nikdy nemluví. Důležité je uvědomit si, že ne nadarmo se říká, že sdílená bolest je poloviční bolest. Věci, které nás trápí a tíží na duši nezmizí tím, že o nich nebudeme mluvit. Budou s námi pořád, jen hluboko ukryté, vracející nás neustále zpátky do minulosti. Pokud nemáte nikoho, komu byste se mohli svěřit, zkuste své pocity dát na papír. Navštívit můžete také terapeuta či psychologa. Čím víc se budeme snažit dostat negativní myšlenky z hlavy, tím naléhavější budou. Zmizí paradoxně tehdy, když je přijmeme. Přijetí znamená vyrovnat se se svými niternými obavami, které se stát mohou, ale nejspíš se nikdy nestanou.

Inspirací všem, kteří se „příliš“ bojí, může být Medvídek Pú.

… Medvídek Pú a prasátko mají jít přes les. Fouká silný vítr. Prasátko řekne: „Co když na nás spadne strom?” A Pú odpoví: „A co když nespadne?” 

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com