Lenost matka pokroku i první krok k neštěstí. Víte, která je která?

Lenost není jen jedna

Lenošení je pasivním odpočinkem, který nemá ambici na jakýkoli cíl. Tak nějak vypneme své tělo, mysl i emoce a nevědomky si užíváme vnitřního restartu. Lenost a lenošení však nějaká ohraničení přeci jen má - jsou jimi místo a čas. Tím místem bývá domov a časem pak doba po práci či v přestávkách mezi plněním našich pracovních úkolů. Tato lenost je prospěšná pro psychiku, obnovu energie i zrod leckdy překvapivých nápadů.

Je však i další podoba lenosti, která se dotýká právě aktivního a zodpovědného žití. Tehdy je lenost, například v podobě vymýšlení výmluv, proč něco nejde, často jen neochota přijmout zodpovědnost za svůj život.

Lenost jako brzda k úspěchu

Známý americký psychiatr a spisovatel Morgan S. Peck říká: „Lenost je jediná překážka duchovního růstu. Když ji přemůžeme, překonáme též všechny ostatní překážky. Lenost vede ke snaze vyhnout se nevyhnutné strasti, hledat vždy nejlehčí řešení, únik. … Lenost je všudypřítomná. Lenost je například neochota vstoupit do nových oblastí myšlení a přijmout novou, zralejší zodpovědnost i za sebe samého. Vrozenou znalost toho, co je správné, přehlížíme proto, že jsme líní.“

Co si pod tím představit? Člověk například ví, že mu škodí zlozvyky jako kouření, přecpávání se nebo nedostatek pohybu, ale přesto se to nesnaží napravit. Projevuje se to seznamem „překážek,“ proč změnu nemůže udělat, které dokáže vysypat z rukávu na počkání. Ve zkratce lze říci, že dává přednost krátkodobému uspokojení před dlouhodobým cílem a svou „zdravou“ budoucností. Zároveň tímto chováním odmítá převzít odpovědnost za své konání, respektive za jeho důsledky (ačkoli si jich je často vědom). Lenost ovlivňuje však nejen samotného jedince, ale i jeho okolí, neboť díky neochotě vykročit (v zásadě kamkoli) ohrožuje své vztahy soukromé i pracovní.

Pohodlnost dary nepřináší, ale bere

Škodlivá lenost je ve své podstatě typem pohodlnosti. Jenže není jen tím. Je to také absence vědomí vlastního směřování. Rezignace na život. Jednoduše nemáme ve svém životě cíl (důvody proč tomu tak je jsou v zásadě marginální). Chcete být bohatí? OK, co pro to však uděláte? Minimálně k tomu potřebujete udělat nějaký čin. Chcete být zdraví a štíhlí? OK, jak začnete? A že vám nevyhovuje nějaký způsob? V pořádku, udělejte to jinak. A o tom to je... Cesta, krok za krokem. Plány, které někdy vyjdou, jindy nikoli. Aktivním životem s jasnou vizí cíle dokážeme však naše neúspěchy (mnohdy okolím vnímány jako životní chyby) do svých životů přirozeně zařadit jako zkušenosti a vzít si z nich ponaučení a návod, že tudy ne. Pokud však bloudíte (s výmluvami typu, že vy přeci nemůžete) k ponaučení nedojde. Naopak se noříte do spirály obviňování druhých, nespokojenosti a jasných důvodů, že vy jste věděli, že jste se do toho neměli pouštět.

Otázkou však je? Jste spokojení?