I když některé páry potkalo to štěstí a k otěhotnění ženy došlo hned „na poprvé“, většina párů si musí na vytoužené dva proužky na těhotenském testu nějaký ten měsíc počkat. Pokud k otěhotnění nedojde během šesti měsíců, nejedná se podle lékařů ještě o neplodnost. O případné neplodnosti svědčí skutečnost, že k početí nedošlo během jednoho roku, a to při pravidelném pohlavním styku. V takovém případě je nutné navštívit lékaře, který doporučí další postup. Ženy, které se snaží otěhotnět a je jim více než 33 let, by ale měly vyhledat lékaře specialistu již po půl roce neúspěšného snažení. Ne každý pár však nutně musí podstoupit umělé oplodnění, protože mnohdy stačí pouze upravit životní návyky a vytoužený potomek je brzy na cestě.
Důvodů, proč se nedaří otěhotnět, je celá řada. Lékaři hovoří o příčinách tělesných, které souvisí se zdravím těla a příčinách psychických týkajících se lidské duše. Mnoho párů tak dorazí do centra asistované reprodukce s tím, že jsou po fyzické stránce v pořádku, nicméně vytoužené děťátko stále nepřichází. V takových případech je nutné se zaměřit na psychosomatické faktory neplodnosti. Mezi faktory, které ovlivňují otěhotnění patří také způsob myšlení, obavy a úzkosti a nadměrný stres, který se zvyšuje každou další neúspěšnou snahou o početí. Při snaze o otěhotnění tak hraje zásadní roli psychická pohoda obou partnerů. Obavy, že tenhle měsíc to opět nevyjde, ani jednomu z partnerů nepomohou.
Pokud se páry zaměří ve svém životě pouze na otěhotnění a těhotenství nepřichází, oba partneři se ocitají pod velkým tlakem, což negativně působí i na jejich vztah. Není-li navíc jasné, který z partnerů je za případnou neplodnost „zodpovědný“, může docházet i k obviňování, který z partnerů „za to může“. Sex se stává jen prostředkem k otěhotnění a vytrácí se potěšení, které by partneři z milování měli mít.
Odborníci uvádí, že psychosomatickými faktory jsou ovlivněny v kontextu plodnosti zejména ženy. Úzkost, obavy, deprese vedou k sebeobviňování, což může negativně ovlivňovat i menstruační cyklus a hormonální hladinu v těle ženy. Není proto divu, že čím více si žena otěhotnět přeje, tím déle se otěhotnět nedaří. Najde se spousta párů, které situaci vzdali, začali se soustředit na jinou životní událost či etapu a za pár měsíců žena s obrovskou radostí zjistila, že je těhotná. Může se tak stát např. v případě, kdy pár zažádá o adopci nebo již dítě adoptoval. Příroda a život zkrátka fungují pouze vlastních pravidel.
To, s čím se musí páry toužící po potomkovi vyrovnat, je také velký tlak okolí. Otázky typu: „A vy ještě nemáte dítě?“ situaci vůbec neusnadňují, ba naopak. Všichni známí už mají děti, a protože pár nechce neustále odpovídat na stejné dotazy, raději zůstává doma a sociálně se izoluje. Někteří se mohou tvářit, že dítě prozatím neplánují nebo dokonce nechtějí, což jim situaci také neusnadňuje, protože jsou pokládáni za sobce a kariéristy. Zejména ženy pak pohled do kočárku či na těhotné ženy doslova přivádí k pláči. Pocit životního nenaplnění a selhání jako ženy (muže) se pak negativně odráží jak na partnerském vztahu, tak i na vnímání sebe sama.
Hlavním psychickým zabijákem šance na otěhotnění je stres. Dobře míněné rady kamarádek, rodičů a známých, stejně jako soucitné pohledy, stres z neúspěchu zvyšují. Není proto od věci vyhledat odbornou pomoc psychologa či terapeuta, který může tímto nelehkým obdobím páry provést. Nejen, že je naučí, jak efektivně stresu čelit, ale připraví i na situaci, kdy budou partneři podstupovat umělé oplodnění, ale i případ, kdy je třeba se smířit s tím, že vlastní děťátko se počít nepodaří. Páry jsou nenásilně vedeny k uvědomění si toho, že ačkoliv se nenaplňuje touha po tom nejcennější, po vlastním potomkovi, život si lze užívat. Psychické uvolnění, které zpravidla následuje, tak přispívá nejen ke snížení stresu, což zvyšuje nejen šanci na otěhotnění, ale zvyšuje také kvalitu života rodičů „čekatelů“.
Zdroj: https://medicina.cz/sex-a-zdravi/neplodnost/
https://gynem.cz/blog/psychika-jeji-vliv-na-plodnost
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com