Škola alternativně aneb Waldorf vs. Montessori

Škola alternativně aneb Waldorf vs. Montessori

Zatímco České republice vládne školství založené na myšlenkách Jana Ámose Komenského, vzniklo ve světě mnoho dalších vzdělávacích systémů, které nabízejí svůj vlastní přístup k žákovi jako takovému i znalostem, které má získat a způsobu, jak je získat. Jaké jsou nejčastější směry? Jsou tak odlišné?

Klasika nebo alternativa?

Zatímco většina českých klasických škol má tendence jedince prostřednictví školních osnov standardizovat, alternativa na dítě pohlíží jako na jedinečnou bytost a v tomto duchu k němu přistupuje. Hlavním rozdílem je, že v klasické škole je primární důraz na mentální schopnosti (hlavně opakování a pamatování si), které povedou ke správně splněnému úkolu (cíli), v alternativě se pracuje i na jiných než mentálních schopnostech a větší důraz je kladen na „cestu“ k informaci než na samotný cíl.

Nic není černobílé a vždy závisí na vedení školy i samotných učitelích. Také je potřeba si připomenout, že dítě není vychováváno školou, ale svými rodiči. S nástupem dítěte do jakékoli školy role rodiče nekončí, jen se rozšiřuje.

Škola není nepřítel

Alternativa nevede bitvu s klasickým vzděláváním, o to, kdo má lepší schopnost vzdělat. Jen nabízí jinou možnost přístupu. Před jakoukoli volbou je však potřeba se zamyslet nad tím, zda jen nepřenášíme své nenaplněné touhy a sny na dítě. Co si od jiného vzdělávání slibujeme? Například odloučení od přátel (způsobené chozením do jiné školy) totiž často napáchá více škody než užitku.

Alternativa také není o školství, ale o životním stylu! Pakliže se svým dětem věnujeme a chceme budovat zdravý vzájemný vztah, často nás napříč různými metodami osloví jednotlivé prvky, které vědomě nebo nevědomě uplatňujeme přímo v rodině. Na škole pak až tolik nezáleží.

Waldorfská škola

Koncept Waldorfského školství byl zformulován rakouským filozofem a mystikem Rudolfem Steinerem, a to na popud továrníka Emila Molta (spolumajitel cigaret Waldorf-Astoria), který chtěl vytvořit školství pro děti svých zaměstnanců.

Systém výuky propojuje vizuální, pohybovou i sluchovou složku žáka. Některé děti (platí i pro dospělé) totiž potřebují látku slyšet, jiné číst nebo vidět (obrázky), jiné se potřebují pohybovat. Toto propojení probíhá u většiny hodin, i matematiky, kde se například rytmizuje násobilka. Právě dlouhé sezení v klasických školách znevýhodňuje děti, které by se pro pochopení látky potřebovaly pohybovat.

Waldorfská škola vychází z předpokladu, že každé dítě má v určité vývojové fázi své potřeby, které je třeba naplnit. Proto nejsou třídy smíšené, ale věkově stejné. Výuka probíhá v tzv. epochách, tedy blocích, kdy každý trvá 4 - 6 týdnů. Děti se učí „jen“ český jazyk, pak matematiku... Cílem je maximální soustředění na danou látku bez rozptylování dalšími předměty. Předměty se nicméně logicky prolínají.

Základní znaky

  • učitel není generál, ale průvodce
  • hodnocení je ústní, klasické známkování a srovnávání chybí
  • důraz na sladění intelektu s pohybem a uměním / soulad ducha a hmoty (tedy emocí a mysli) - speciální předmět eurytmie (vědomý pohyb, který se přirozeně stává tancem) či kreslení forem
  • zapojení rodiny do vzdělávání - komunitní vzdělávání, pravidelné setkávání
  • vzdělávání bez učebnic - každý učitel/průvodce vytváří vlastní způsob předávání informací
  • duchovní přesah školy - často je škola obviňována z přílišného napojení na náboženství, nicméně jedná se spíše o využití archetypálně platných duchovních principů, které jsou náboženstvím využita ke svým účelům

Montessori školství

Na rozdíl od Waldorského směru, který navrhl mystik a filozof, bylo Montessori školství navrženo pedagožkou a lékařkou italského původu Marií Montessori. I zde je dítě považováno za osobnost, která má být podporována nikoli osekávána do požadovaného intelektuálního tvaru. Základním mottem tohoto školství je: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“  Ke vzdělání tedy dochází přirozenou cestou objevování v prostředí, které je uzpůsobeno (hračky, pomůcky...) potřebám dítěte v daném věku.

Základní znaky

  • učitel je partnerem (podpora v objevování, inspiruje)
  • používání speciálních pomůcek navržených pro Montessori vzdělávání
  • dítě si tvoří/vybírá své vzdělávání (typ předmětů) samo = důraz je právě na svobodný rozvoj a samostatnost dítěte
  • neexistují klasické vyučovací hodiny, tj. záleží na dítěti, jak dlouho v činnosti setrvá a jakým způsobem ji bude prohlubovat (navíc se nejedná o klasické předměty, ale jejich spojení v jedno)
  • třídy jsou tvořeny tzv. koutky (dítě nesedí proti učiteli, ale může během výuky dělat i něco jiného), zařazeny jsou i skutečné aktivity (např. péče o rostliny...)
  • důraz je kladen na tvořivost = dítě ví, co má dělat, není potřeba mu do činnosti zasahovat / usměrňovat (pokud tak činíme, může dítě činnost začít odmítat, čímž zamezí své tvořivosti)
  • většinou jsou věkově smíšené třídy
  • hodnocení je slovní

Témata článku:

Nejčtenější

Mohlo by vás zajímat

instagram-svg c17d5218-e2fc-42ea-819e-539ea2e6c70d-svg Capa 1