Jak s dětmi projít jejich prvním zamilováním

V některých případech dokonce natolik, že se klidně už ve školce rozhodnou „vstoupit do stavu manželského“. A při troše štěstí (mají-li dotyčné paní učitelky pro rozechvělá dětská srdíčka pochopení) stvrdí svou volbu slavnostním obřadem, na který si malé slečny nechají od maminek ušít parádní šaty a napéct svatební koláčky. Jinými slovy, dětská zamilovanost není pouze neškodnou hrou na lásku, jak si myslí mnozí dospělí, kteří začnou vztahy svých potomků nahlížet vážně až v době puberty. Třebaže v předškolním věku mají milostné vztahy poněkud jiný rozměr, už tito caparti mohou prožívat svá první vzplanutí intenzivněji, než si myslíme. A podle toho bychom se k nim měli také chovat.

Vyhněte se výsměchu a ironii

Především je důležité celou věc nezlehčovat. Někteří rodiče mají ve zvyku si své potomky rádoby vtipně dobírat, v horším případě dávat k dobru jejich „lovestory“ v kruhu příbuzných, třeba při nedělním obědě. Tento postoj může dítě hluboce ranit. A nejen to. Může v jeho podvědomí zasít semínko pochybností a nedůvěry, které později negativně poznamenají jeho další vztahy. Takové zlehčování navíc často nahlodá vztah mezi dítětem a rodičem, což je ovšem logické. Když se vám matka nebo otec několikrát vysmějí kvůli tomu, co cítíte, těžko se jim příště svěříte s tím, co vás trápí. Pak se ovšem klidně může stát, že váš syn nebo dcera uskuteční důležité životní rozhodnutí a vy zůstanete „mimo hru.“

Mluvte o svých zkušenostech

Ne všechny děti jsou však natolik sdílné, aby se s vámi ochotně podělily o své první milostné zkušenosti, a to ani tehdy, když se kvůli tomu trápí. V takovém případě je na vás, abyste zachytili „varovné signály“ a vhodným způsobem zareagovali. Všimli jste si například, že je vaše dcera podezřele zamlklá, že už se nesměje tak často jako dřív a že ji nedokáže rozptýlit ani návštěva cukrárny nebo odpoledne strávené v aquaparku? Zkuste si s ní nenápadně promluvit a zjistit, co se děje. Vynechte ale přesně mířené dotazy a povídejte spíš o sobě. Zavzpomínejte na předškolní léta a své první lásky. Uvidíte, možná se vám potom sama svěří...

Neberte jeho pocity na lehkou váhu

Dětské lásky obvykle netrvají dlouho. Stačí, aby šel každý na jinou školu, a je po románku. Případně se jeden z kamarádů zamiluje jinde. I v tomto případě se snažte být dítěti oporou a tím, kdo trpělivě naslouchá. Dětské trápení váží stejně jako to dospělácké. Tím si můžete být jisti. Každý rozchod bolí bez ohledu na věk. Zároveň se však jedná o velmi cennou zkušenost, která může vašemu dítěti do budoucna v mnohém pomoct, pokud ji uchopí tím správným způsobem. A to už je úkol pro rodiče. Pomozte dítěti, aby se s tou ztrátou co nejlépe vyrovnalo. Povyprávějte mu o sobě a svých „milostných karambolech“, které jste kdysi zažili, ale které vás nakonec přivedly k ještě lepšímu a spokojenějšímu vztahu. Důležité také je, aby tento „neúspěch“ dítě nevnímalo jako své osobní selhání. Dejte mu najevo, že ho máte rádi, vysvětlete mu, v čem je pro vás výjimečné – zkrátka mu pomozte, aby si uvědomilo, že i nadále je hodno lásky.

Další užitečné tipy

• Nezakazujte dítěti jeho kamarády. Pokud se vám některý z nich nelíbí, promluvte si s ním o tom, ale neurčujte, s kým se bude bavit a s kým ne.
• Pěstujte v dítěti zdravou hrdost. Vysvětlete mu, že skutečné přátelství si nelze získat žádnými úplatky (sladkosti, hračky, peníze). Posilujte jeho pocit sebevědomí.
• Udržujte tajemství. Jestliže se vám dítě s něčím svěří a poprosí vás, abyste si to nechali pro sebe, berte to jako závazný slib.
• Buďte ochotni naslouchat. Když za vámi přijde váš potomek, abyste mu poradili, nebo ho jen vyslechli, neodmítejte ho se slovy: „Na podobné hlouposti nemám čas.“ Ztracenou důvěru později už jen stěží obnovíte.
• Nehrajte si na věštce. Pokud vaše dítě prožívá svou první lásku, nekažte mu to poznámkami typu „beztak to za chvilku skončí“ apod. Nikdo z nás neví, co bude zítra. Ani vy ne. Život dokáže být nevyzpytatelný.