

Například křupavá a šťavnatá bulva kedlubny obsahuje cholagum, látku na podporu vylučování žluči. Znamená to, že se žlučník rychleji vyprazdňuje, což jednak usnadňuje trávení zejména těžkých jídel a také zabraňuje tvorbě žlučových kamenů. Pokud máte problémy se žlučníkem, zařazujte kedlubnu do jídelníčku klidně i několikrát týdně, abyste dosáhli nějakého výsledku.
S trávením pomůže i její vysoký obsah vlákniny, což je směs nestravitelných a částečně stravitelných sacharidů. Vláknina je takový kartáč střev, protože usnadňuje průchod stravy a vyprazdňování. Asi máloco dokáže znepříjemnit život tak, jako špatné trávení. Dospělý člověk by měl sníst denně asi 30 g vlákniny a v jedné průměrné bulvě (180 g) najdete kolem 5 g. Jen pro srovnání, ve stejném množství rajčat jsou pouhé 2 g.
Kromě výše zmíněných látek najdete v kedlubně i vitaminy A, K, E, C a skupiny B. Z minerálních látek hlavně draslík, hořčík, vápník, zinek, síru a sirné sloučeniny, které mají dobrý vliv na snižování výskytu zhoubných nádorů. Kedlubna obsahuje také antokyany, rostlinná barviva s antioxidačními účinky. Jsou v bílých, zelených, ale nejvíce jich obsahují výrazně fialové bulvy.
I červená ředkvička je takový malý poklad. Najdeme v ní vitamin C, beta karoten, kyselinu listovou a vitaminy skupiny B. Z minerálních látek je to draslík, zinek a fosfor. Za typickou štiplavou chuť může glukofinát, který je v určitém množství obsažený v každé brukvovité zelenině. Pokud si budete dopřávat pár svazku týdně, svoje zdraví posílíte. V rozumném množství má glukofinát antimikrobiální účinky a pozitivní vliv na snížení rizika některých nádorových onemocnění. Má i schopnost udržet mozek déle v kondici a oddálit přirozené zapomínání ve stáří. Pokud to však s jejich konzumací přeženete, narušíte si metabolismus jódu a tím i funkci štítné žlázy. Lidé, kteří s ní mají problém, mohou jíst ředkvičky normálně, neměli by je ale konzumovat po kilech.

Kedlubna i ředkvička jsou výborné při redukčních dietách. Obě obsahují dostatek vlákniny, která dokáže zasytit na nějakou dobu a mají velmi nízkou kalorickou hodnotu. Jestli hledáte něco zdravého, do čeho se zakousnete, až budete mít trochu hlad, namažte si na chleba ředkvičkovou pomazánku a na talířek nakrájejte kedlubnu.
U ředkviček stejně jako u kedluben můžete zpracovat i listy. Pokud víte, že nebyly chemicky ošetřené, nevyhazujte je do koše. Nasekaná nať se hodí se do salátů, do pomazánek i do polévek. Kedlubnová nať obsahuje více některých vitaminů a minerálních látek než samotná bulva. Listy od ředkvičky zase nejsou tak štiplavé jako samotná ředkvička.
Ingredience:

Postup: Ředkvičky omyjte, nastrouhejte nahrubo, osolte a nechte chvíli odležet, než pustí vodu. Mezitím si nakrájejte cibulku na malé kostičky a jemně opečte na pánvi. Z ředkviček slijte přebytečnou vodu. Půlku ředkviček dejte bokem. Do druhé půlky přidejte lučinu, tvaroh, nať a rozmixujte dohladka. Do vzniklé směsi přidejte zbytek ředkviček a cibulku a dochuťte podle potřeby. Podávejte na opečeném chlebu nebo bagetce s pažitkou.
Ingredience:

Postup: Cibuli nakrájejte na drobné kostičky a osmahněte v hrnci na trošce oleje. Přidejte nahrubo nastrouhané nebo na proužky nakrájené kedlubny. Přisypte pepř a kmín. Podle potřeby podlijte trochou vody a duste asi minutu. Mezitím si nastrouhejte najemno brambory, přidejte do hrnce a duste dalších deset minut, než budou kedlubny měkké. Kedlubnové zelí nakonec dochuťte octem a cukrem.
Nechte se inspirovat i dalšími recepty z našeho pravidelného sobotního seriálu Vařte s Dobrou kondicí, kde se dozvíte i zajímavé informace o použitých surovinách a jejich zdravotních benefitech.
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com