

Lahodné hlavičky i stonky jsou bohaté na celou řadu vitaminů a minerálů (vitamin A, C, E, K a vitaminy skupiny B, vápník, železo, hořčík, zinek, draslík, rutin, selen, síra, fosfor) a dále asparagin – aminokyselinu, která má příznivý vliv na imunitní systém a krevní oběh.
Jeho pravidelná konzumace povzbuzuje činnost ledvin, a tím podporuje vylučování přebytečné vody. Chřest je vhodný také při prevenci a léčbě ledvinových kamínků, infekci močových cest či revmatismu. Detoxikuje organismus, pomáhá v boji proti volným radikálům, urychluje látkovou výměnu, reguluje krevní tlak, posiluje srdce a přijde vhod při léčbě kožních nemocí. Diabetikům pomáhá k udržení správné hladiny krevního cukru. Obsahuje také prebiotika (nevstřebané složky potravy, které podporují růst a aktivitu přátelských bakterií v tlustém střevě), díky kterým prospívá při nadýmání a napomáhá zdravému trávení. Ocení ho také všichni, kteří touží shodit nějaké to kilo.

Na trhu se můžete setkat s několika druhy. Zelený chřest se pěstuje především v Itálii, Francii, Španělsku a Řecku. Zelená barva vzniká přímým působením světla, které podněcuje tvorbu zeleného rostlinného barviva chlorofylu. Například odrůda „divokého chřestu“ ze Sardinie má velmi tenké zelené výhonky s příjemným aroma a lehce nahořklou chutí. Z Itálie pochází také odrůda, která se servíruje samostatně s trochou olivového oleje a citronové šťávy. Ve Francii se pěstuje zelený minichřest, pro který je typická trpká pikantní chuť.
Křehoučký a lahodný bílý chřest patří k nejvíc oceňovaným druhům. Největšími pěstiteli jsou Francie, Itálie a Kalifornie. Také bílo-fialový chřest z italské Ligurie je proslulý svou úžasně jemnou chutí. Roste částečně pod zemí, ale po krátkou dobu i nad ní, což je také důvod, proč je část výhonků tmavě fialová. Fialový chřest roste – podobně jako ten zelený – na světle. Pěstuje se hlavně v Německu, Francii a Kalifornii a chutí ani vůní se nijak zvlášť neliší od bílého chřestu. Existuje také fialovo-zelený chřest, pro který je typické výrazné aroma.
Věděli jste? Aby byl chřest skutečnou delikatesou, vyžaduje jeho pěstování lehké písčité půdy. Ty se nacházejí například v Polabské nížině na Mělnicku, kde se rodí chřest té nejvyšší kvality.
A jak poznáte, že jste si z trhu přinesli skutečně kvalitní kousek? Takový chřest příjemně voní, má pevné a sevřené hlavičky a jeho povrch je pěkně lesklý. Když o sebe výhonky poklepete, měl by se ozvat dutý zvuk a při tření zase hlasité vrzání. Bílý čerstvý chřest se při ohýbání láme. Známkou čerstvosti je i to, když se při zmáčknutí konce chřestu objeví trocha šťávy.
Čerstvý a mladý zelený chřest nemusíte loupat. Stačí ho jen omýt a odlomit dřevnaté konce, což jde velmi snadno. Bílý chřest je třeba nejprve očistit a odříznout spodní část výhonku tak, aby zbylá část byla svěží a šťavnatá. Pak z ní oškrabejte spodní dvě třetiny. Špička a asi 1–2 centimetry těsně pod ní se neškrabou. Právě tahle část je tou nejchutnější.
Ingredience:

Jak postupovat: V hrnci rozehřejte lžíci olivového oleje spolu s máslem. Přidejte najemno nasekanou cibuli a opékejte asi 5 minut. Z chřestu odkrojte dřevnaté konce a nakrájejte ho na kousky (několik vršků si ponechte na dozdobení). Osmaženou cibulku zalijte vývarem, přidejte nakrájený chřest a vařte 10–15 minut zakryté pokličkou. Zkontrolujte, jestli je chřest dostatečně měkký, odstavte hrnec, přidejte špetku muškátového oříšku a rozmixujte dohladka. Servírujte s opečenými vršky.
Vyzkoušet můžete i recept na Grilovaný chřest s holandskou omáčkou.
Nechte se inspirovat i dalšími recepty z našeho pravidelného sobotního seriálu Vařte s Dobrou kondicí, kde se dozvíte i zajímavé informace o použitých surovinách a jejich zdravotních benefitech.
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com