Vznik obezity je dán z části geneticky (skutečně k něčemu můžeme mít dispozice) a z části námi samými (i když svůj vliv zde hraje i okolí, ve kterém žijeme). Tloustnutí však ovlivňuje například i naše střevní mikroflóra (mikrobiom), která se stará o zpracování potravin a využití živin z nich. Mezi další vlivy patří výběr jídelníčku, sportovní aktivita, kvalitní pitný režim, schopnost zvládat stres i čas na odpočinek a spánek. Je zřejmé, že některé vlivy můžeme ovlivnit lépe, jiné hůř a některé téměř vůbec. Je třeba si uvědomit, že geneticky podmíněná obezita se týká zhruba 1 % jedinců. Ostatní si za svůj stav nesou velký díl odpovědnosti.
Zda jsme obézní zjistíme snadno, stačí si udělat BMI test a změřit si pas krejčovským metrem nebo kouskem provázku. Jako rychlou orientaci je dobré vědět, že hodnota BMI nad 30 už je známkou obezity, v rozmezí 25-29,9 se jedná o nadváhu. Zároveň pas ženy by neměl přesáhnout 80 cm (nad 88 cm už se jedná o rizikovou skupinu), u mužů pak 94 cm (od 102 cm spadá do rizikové skupiny).
Z výzkumu antropoložky Elizabeth Cashdanové z University of Utah vyplývá, že více tuku na břiše mají ženy trpící stresem. Během stresu jim tělo vyplavuje hormony, které pomáhají lépe zvládat dlouhodobé stresové situace. Ženy jsou díky nim fyzicky silnější a soutěživější, ale také mají více tukových zásob. Neplatí to však jen pro ženy. Se stresem jsou samozřejmě spojené i zlozvyky, mezi něž patří také přejídání. Nervozitu jednoduše řešíme tím, že uzobáváme „něco“ (nejčastěji sladkého) nebo se přejídáme.
Dalším vliv na naší tělesnou hmotnost mají i rodinné zvyklosti a vzorce. A právě zde je „zakopaný genetický pes“. Pokud máme k něčemu dispozice totiž ještě neznamená, že příslušné mechanismy jsou spuštěny. Ty aktivujeme právě naším chováním (a nejen tím). Jestli jsme zvyklí se již od mládí cpát nezdravou stravou, nejspíš se toho budeme držet i v dospělosti. Nedej bože, pokud bude i náš partner stejného založení. Pokusit se v rodině navyklé na tučné a nezdravé jídlo o změnu jídelníčku neznamená jen mít pevnou vůli, ale zlomit i další strávníky, kteří mohou mít úplně jiné cíle. Je to občas úkol vpravdě nadlidský, o čemž jsme již psali. Jak se vymanit z takového začarovaného kruhu?
Zde více než kde jinde platí: „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš!“ Předcházet obezitě by se tedy mělo již v dětství. Lidem vychovaným k zdravé životosprávě tedy bude tloustnutí bránit i návyk či přirozené rodinné prostředí. V dnešní době je to pak ještě aktuálnější než kdy dříve. Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) trápí více než 27 % dětí v České republice nadváha a takřka 10 % obezita. Dětská obezita je tedy problém. Všem obézním a dětem zvláště pak hrozí vysoký krevní tlak, poruchy metabolismu, diabetes, kardiovaskulární onemocnění, poškození pohybového aparátu nebo poruchy psychiky dítěte.
Tip z redakce: Dle vědeckých studií mohou s hubnutím pomoci i Omega 3 mastné kyseliny.
Zdroj fotografií v tomto článku: www.shutterstock.com