Separační úzkost aneb když se z dítěte stane klíště

Co je to separační úzkost

Separační úzkost je naprosto přirozené vývojové stádium dítěte. Obvykle se objevuje mezi 6. a 18. měsícem věku dítěte. Její projevy jsou zcela individuální, stejně jako délka trvání. Může se dokonce objevovat ve vlnách. Vždy záleží na konkrétní povaze daného dítěte a vztazích v rodině. Jedním z hlavních důvodů této fáze je vytvoření zdravé vazby k blízkým / cizím osobám.

Nejčastějším projevem je strach z odloučení od matky. Zbytek lidstva (vč. starších sourozenců, tatínků, babiček a dědečků) pro něj přestává být zajímavý a v jeho očích dokonce i nebezpečný. Svou matku (nebo osobu o něj pečující) následuje kamkoli a kdykoli. Používá ji jako štít proti všemu vnějšímu. Někdy se maminka nemůže vzdálit ani na toaletu, jindy je vyžadována hlavně při usínání. Ačkoli do té doby bylo dítě přátelské a veselé, nyní na stejné podněty může reagovat pláčem a křikem. Často se mohou připojit i další strachy, například ze strašidel nebo strach ze tmy. I s tím lze pracovat.

5 tipů, jak zvládnout období separační úzkosti

V první řadě si uvědomte, že jde skutečně o vývojovou fázi. Neděláte nic špatně. Alespoň částečně si můžete situaci ulehčit, pokud dodržíte tato pravidla:

1.  Nikdy nezmizte bez rozloučení. Když je dítě zabrané do hry či do jídla, počkejte. Jinak vás začne kontrolovat dvojnásob.
2. Říkejte mu, kam jdete. A klidně nechte dítě k vám dolézt. Potřebuje si to zkontrolovat.
3. Pořiďte si šátek či klokanku. Ulevíte zádům a dítě bude svět moci bezpečně pozorovat, když slyší tlukot vašeho srdce.
4. Pokud jste se rozhodla pracovat, naučte dítě včas na 1 hlídací osobu a vytvořte rituály ke svému odchodu.
5. Vaše náruč je pro něj v této fázi jediné bezpečné místo, dopřejte mu jí. Uvědomte si, že z pohledu dítěte mu „jde o život.“ Nezlehčujte to.

Nezapomeňte na starší sourozence

Pozornost je pro dítě jakéhokoli věku velmi vyživující. Období separační úzkosti u mladšího sourozence začnou ti starší brát jako ohrožující. Mohou se tedy i u nich objevit změny v chování - žárlivost, začnou být hlučnější, neposlouchá, případně se od vás nechce hnout. Přijdou i obvinění: „Ty ho máš radši než mě,“ které mnoho rodičů bolí. Cílem není nic jiného než získat vaši pozornost i pro sebe.

Vysvětlujte mu, že i on touto fází prošel, co znamená a jak to asi bude probíhat. Ukažte mu, že mladšího teď společně učíte, že k vám do rodiny patří. Když vám s tím pomůže, vše proběhne pravděpodobně rychleji. Ačkoli se to může zdát nemožné, vyšetřete si čas i na starší dítě. Přeci jen ve vaší rodině bylo první... Ujistěte ho, že i on zde má pořád své místo. Pomoci může i ujištění, že „nikoho nemáte radši, každopádně jeho máte rádi déle.“ Také si uvědomte, že starší dítě nestojí o hračky, ale o vás a vaši přítomnost. Neuplácejte je tedy novými dárky.

Žárlí i tatínkové

Situace, kdy se matka s jedním brečícím dítětem v náručí a druhým přilepeným k noze snaží protlouct dnem, často způsobuje ještě jednu nečekanou komplikaci. Tatínci se začnou cítit z rodiny vyhoštěni. A i u něj se může objevit žárlivost. Nejenže k němu mladší dítě najednou nechce, ale teď už ani to starší. Navíc nemá manželka na nějaké romantické chvilky ani pomyšlení, natož energii. Jak to zvládnout? Základem je otevřená komunikace partnerů. Mluvte o svých pocitech, aniž byste se vzájemně obviňovali. Vězte, že separační úzkost děti přejde, vás by však neměla přejít chuť na vztahu pokračovat. Váš vztah se s příchodem dítěte prostě „jen“ změní. Tím, že o svých emocích nemluvíte, budujete propast, která se časem jen těžce přemostí.