Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

V pokojíčku je strašidlo!

Publikováno: 6.5.2018
V pokojíčku je strašidlo!

Markéta Palatin

Redaktorka

Více o autorovi

Malé dítě vidí svět trošku jinak než dospělí. Fantazie ještě není okleštěna možnostmi a nemožnostmi dospělého vnímání, a proto jsou plni divoké a barevné představivosti. Kromě té o jednorožcích, princích, princeznách a transformerech jsou zde ale i strašidla.

Strach je pro dítě reálný

Mnoho strachů vzniká v šeru a ve tmě, kdy sebemenší zvuk je podezřelý a stíny vytvářejí roztodivné scenérie. Fantazie jede na plné obrátky.

Tyto strachy se mohou dospělým zdát iracionální, avšak pro dítě jsou naprosto reálné a hmatatelné. Jeho tělo na pocit strachu reaguje naprosto automaticky a vytvoří chemický koktejl, aby bylo připraveno na boj nebo útěk. A to navzdory všemu, co dítěti říkáte a o čem ho přesvědčujete. Pokud neproběhne ani útok ani útěk, koktejl se uloží v těle a čeká. Tyto neřízené (a často potlačené) strachy tak mohou časem přerůst v opravdově panický strach ze tmy, neznáma, vody, neochotě být někde samo nebo i poruchy chování, nesoustředěnost a kde co dalšího.

Vstupte do dětského světa

Upřímně, ruku na srdce, kdo z nás dospělých občas nepřeběhne celou chodbu a už od dveří ložnice neskáče do postele? I toto může být pozůstatek našich dětských strašidel.

Aby dospělý pochopil obavy dítěte, musí on do jeho světa, nikoli naopak. Dítě ještě nemá vyvinuto racionální myšlení tak jako dospělý a argumentům (i když dobře míněným) nerozumí. Naopak to v něm spouští spíše pocity zklamání a odvržení. Svěřuje se a dostává se mu nesrozumitelných pouček.

Pohrajte si se strašidlem

A jak tedy pomoci? Přistupte na hru. „Maminko, tam je strašidlo,“ je věta, která ve 2 ráno potěší jen málokterého rodiče. Zkuste se probudit natolik, že zareagujete jinak než jen shozením celé záležitosti pod postel (ke strašidlu). Jak na to? „A jak vypadá?“ zkuste. Dítě vás bude chvíli testovat, zda jste opravdu ochotni se o strašidlu bavit. „Strašidelně,“ zkusí třeba. „A je barevné?“ „Ano, zelené s modrými drápy a velkou žlutou tlamou,“ odvětí. „A kde je?“ můžete pátrat dál. „A jde udělat černobíle?“ navrhněte. Možná ano nebo také ne.

Strašidla totiž jdou i zmenšit, otočit hlavou dolů, místo vrčení jim lze přidělit smích, můžete je natáhnout nebo scvrknout, prostě vše co vás v danou chvíli napadne. Změnit. Překvapení bude, že se dítě po čase přestane bát a začne se smát. A máte vyhráno. Třeba do další noci a nebo napořád! Tak jako tak, v očích dítěte jste najednou opravdovým ostrovem bezpečí.

Poproste strašidlo, aby odešlo

Někdy se dítě bojí natolik, že na hru nechce přistoupit. Zkuste tedy společně zkusit strašidlo poprosit, aby odešlo. Lze vytvořit rituál, říkanku nebo obrázek, který společně s dítětem provedete. Zdá se to dětinské? A vy si připadáte jako zralí na Chocholouška? Ano, z dospělé perspektivy tomu tak je. Jenže, ten svět je dětský! Platí zde úplně jiná pravidla.

Vedlejším efektem těchto metod bývá, že k vám na čas do bytu možná přibudou další různé bytosti (které pravděpodobně neuvidíte), nicméně těch opravdu strašidelných ubyde. A jak dítě poroste, uchová si pocit bezpečí, důvěru ve vás a hlavně zanechá strach ze tmy tam, kam patří. V dětské fantazii.

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)