Naučte své děti, jak chutná prohra

Na odiv jen úspěch

V dnešní době sociálních sítí, která se dotýká již i malých dětí, musí každý nabýt dojmu, že všem kolem něho se skvěle daří. A stejně tak děti. Všichni tu totiž prezentují jen své úspěchy... kdežto neúspěchem se nikdo chlubit nebude. Nejen malí, ale i velcí se pak bojí riskovat, zkusit něco nového, nejistého, protože co když neuspějí? Pak tedy jen vyčkávají a užírají se při pohledu na ty, kterým se úspěch povedl. Proto je tak důležité již odmalička děti učit prohrávat a vyrovnat se s těmito nepříjemnými pocity.

Trénink a zase trénink

Naučte děti prohrávat. Jenže jak toto doporučení převést i do běžného života? Skvěle poslouží docela obyčejné deskové hry, třeba taková klasika jako je Člověče, nezlob se. Hra má daná jasná pravidla a ta by se měla vždy dodržovat, aby se děti nenaučily, že výhra se dá dosáhnout jedině švindlováním a nebo pláčem. Pamatujte na to, že děti většinou napodobují nás dospělé a i v tomto případě jim dáváme návod, jak nejen hru hrát, ale dokázat přijmout prohru, případně se nevysmívat poraženým. Jestliže máte hodně soutěživé děti, střídejte tyto hry i s takovými, kde jde spíše o rozvoj fantazie a představivosti, než jen o to být první. Existují také hry, kde je základem spolupráce, resp. hrajete proti hře samotné.

Prostě přijmout

Někdy máme tendence prohru bagatelizovat, svádět to třeba na špatný den, počasí, karmu, bohaté rodiče atd. Tím ale naučíte své dítě pouze to, že své neúspěchy bude svádět na druhé. Raději svému potomkovi na rovinu řekněte, že dnes to stačilo na takovýto výsledek. Ano, prohrál, ale co je dnes, nemusí být zítra. I prohra v sobě může skrývat další motivaci, jen je potřeba s ní dobře zacházet. Například dává zprávu o tom, zda se dítě snažilo nebo ne, zda prostě dělalo maximum a ostatní byli lepší a nebo jak to udělat příště jinak. Pokud se dítěti nedaří v jedné oblasti, pomozte mu najít to, v čem bude opravdu dobrý. A především, co ho bude bavit.

Dejte prostor emocím

Je vaše dítě kvůli prohře smutné? To je zcela normální a přirozená reakce a rozhodně se ho nemusíte snažit všemožně utěšovat. Naopak mu nechte prostor, aby se s tímto pocitem seznámilo a naučilo se ho samo zpracovat. I v případě, kdy je smutek doprovázen hněvem. Neznamená to, že objetí je zakázáno. Jen ho emoci nechte prožít. Až se pak dítko uklidní, pokuste se s ním o všem v klidu promluvit, vysvětlit mu, že ne vždy se daří a musíme se naučit přát štěstí i ostatním. I díky tomu z něho nevyroste člověk, který bude ostatní pro jejich úspěchy nenávidět, pomlouvat a topit se v žárlivosti. Z tohoto důvodu své dítě vždy ujistěte o tom, že ho máte rádi bez ohledu na tom, jak se mu zrovna vedlo.