Kdy zákazy ve výchově nefungují?
Někdy nám může připadat, že výchova je jen o zákazech. „Polož to!“ „Sedni si!“, „Sněz to!“ A občas můžeme mít pocit, že nám děti vůbec nerozumí nebo rozumět nechtějí. Pokud máme batole, zrnko pravdy na tom bude. Batole často vůbec nerozumí, co po něm vlastně chceme, resp. co mu zakazujeme. Samozřejmě je nutné, aby dítě vědělo, co dělat může a co ne. Dítě potřebuje hranice a jejich stanovení se bez zákazů neobejde.
Zakazujte, ale vysvětlujte
Dítě se vyvíjí a touží poznávat svět. Samozřejmě netuší, kde všude na něj číhá nebezpečí. Znáte to, dítěti můžeme stokrát zakázat, aby nesahalo na horká kamna a ono na ně v nestřeženém okamžiku stejně sáhne. Říkáme si, jak je to možné? Vždyť jsem mu to zakázal(a)! A položili jste si otázku, jestli takové batole vůbec tuší, proč na kamna nesahat? Nejspíš to vůbec neví, a proto je nutné zákaz dítěti vysvětlit, resp. objasnit. Možná ale patříte mezi rodiče, kteří dětskou ručku opatrně přiblížili k teplu, aby pochopilo pravý důvod zákazu. Každý zákaz, který dítěti udělíme, by měl být podložen vysvětlením. Dítě se pak bude ve světě mnohem lépe orientovat, protože bude vědět, že zákazy nejsou bezdůvodné a vyplatí se jimi (občas) řídit.
Příliš zákazů dítě stresuje
Na druhou stranu si představte, že potomkovi stále něco zakazujeme (v dobré rodičovské víře). Příliš direktivní výchova dítě stresuje a brání jeho otevřenosti vůči novým podnětům. Dítě může být ustrašené a úzkostné, protože za každým svým činem bude vidět číhající nebezpečí. A aby nebylo okřiknuto, raději se do žádných akcí pouštět nebude. V dospělosti si nebude umět s nabytou svobodou poradit. Bez autorit (rodičů) a jejich zákazů nebude schopno rozhodovat o sobě a svém životě, příp. si bude vytvářet katastrofické scénáře, zakořeněné z dětství.
Dopřejte dítěti možnost volby
Dítěti, adekvátně věku, by mělo být umožněno o určitých věcech rozhodovat samo. Pokud si pětiletá holčička touží vzít k proužkovanému tričku květované kalhoty, proč jí bránit? Maminky namítnou, že se tyto dva kousky oblečení k sobě nehodí a budou se to snažit dítěti vysvětlit. Obávám se, že nevhodnost jednotlivých kousků outfitu ale batole nepochopí. Má dcera kolem třetího roku neustále nosila sukni, kterou si oblékala na tepláky, na pyžamo, na kalhoty, zkrátka na všechno. Bez sukně ani ránu. Když jsem jí poprvé vysvětlila, že tepláky a sukně spolu jaksi nejdou dohromady, vůbec nechápala proč. Její pohled mě přesvědčil, že nemá smysl jí tuto kombinaci zakazovat a následující rok dcerka spokojeně odchodila přesně v tom, v čem chtěla. V sukni. A spokojené jsme byly obě.
Jak dítěti zákazy sdělovat?
Zákazy dítěti sdělujeme direktivním, ale přátelským hlasem. Je nutné udržovat s dítětem oční kontakt, aby pochopilo, že je zákaz míněn vážně. Pokud dítě nereaguje, uchopíme ho lehce za rameno tak, aby na nás vidělo a zopakujeme požadavek se zdůvodněním.
Jaké zákazy nefungují?
Představte si situaci. Zastávka městské hromadné dopravy a poblíž velká louže. Asi pětiletý chlapec s matkou, který botou občas dupne do louže. Špinavá voda stříká kolem, někteří lidé čekají na tramvaj kroutí hlavami. Maminka zatáhne dítě za rukáv a řekne naštvaně: „Nešlap do tý vody, nebo ti dám na zadek!“ Dítě se na maminku šibalsky usměje a dupne do louže. Po několika dalších dupnutích a několika dalších upozorněních o možnosti výprasku, toho má maminka dost a dítě násilím odtáhne a naplácá mu na zadek. Dítě řve jako na lesy. A jaká je jeho reakce poté, co se matce vytrhne? Dítě rudé vzteky běží k louži a vítězoslavně si do ní lehne. Teď je pro změnu rudá maminka a mě je jí skutečně líto. Zákazy pod pouhou pohrůžkou trestu příliš nefungují. A víte proč? Protože zakázané ovoce chutná nejlépe. Takže vysvětlovat se opravdu vyplatí.
Výchova je velké téma, můžete se u nás inspirovat také články:
Mohlo by vás zajímat
