Co dělat, když si vaše dítě „nesedne“ s učitelkou

To, že si někdo s někým nesedne, je úplně normální. Jak mezi dospělými, tak mezi dětmi a stejně i v případě učitele a žáka. Fakt, že nám někdo není sympatický, by však v žádném případě neměl ovlivnit naši vzájemnou komunikaci, nebo vyvolat neopodstatněnou předpojatost. Pokud se na celou věc podíváte střízlivýma očima a odoláte pokušení „vlítnout do školy a pořádně tam všechny srovnat“, ve většině případů máte reálnou šanci dospět k uspokojivému řešení.

Neučila, jenom na ně ječela

„Syn má od začátku roku už sedm poznámek. A všechny od tělocvikářky. Když jsme se ho ptali na důvod, jenom krčil rameny. Prý ho neustále bezdůvodně okřikuje, a když se při hodině něco semele, podá si ho jako prvního. I když v dané situaci třeba vůbec nefiguroval,“ říká paní Eva, matka dvanáctiletého Jirky. „Myslím, že syn se chová úplně normálně, nikdy jsme s ním neměli žádné problémy. Až teď, co dostali tu novou mladou tělocvikářku. Myslím, že kámen úrazu je právě v její nezkušenosti. Byli jsme se s manželem podívat na její hodinu, když ještě v říjnu cvičili venku na hřišti. Paní učitelka absolutně nezvládala. Děti si dělaly, co chtěly, a ona mezi nimi jenom pobíhala a v jednom kuse ječela. Ta hodina neměla vůbec žádnou koncepci, byl to totální chaos. Chápu, že se musí cítit frustrovaná, a tak si aspoň vybrala obětního beránka, našeho Jirku. Ten má, bohužel, tu smůlu, že je sportovně velice nadaný, dělá závodně atletiku, a zřejmě do toho paní učitelce tak trochu fušoval,“ tvrdí paní Eva, která nyní celou záležitost – po několika neúspěšných intervencích u dotyčné paní učitelky – řeší s vedením školy.

Problém řešte tam, kde vznikl

Tento postup obecně platí ve všech případech. Máte-li podezření na nějaký problém, promluvte si nejprve s dítětem a potom zajděte za dotyčným pedagogem. Jak se říká, každá mince má dvě strany, a přestože jako rodiče máme tendenci svému potomkovi důvěřovat, faktem je, že děti si občas s oblibou vybájí různé historky. V případě, že ani poté nenajdete žádné uspokojivé řešení, obraťte se na vedení školy, které má povinnost se danou záležitostí zabývat. Když neuspějete ani tam, můžete problém řešit se zřizovatelem školy a Českou školní inspekcí. Někteří rodiče dělají tu chybu, že začnou právě od inspekce. Problém by se však měl řešit tam, kde vznikl – to znamená ve škole.

Stížnosti dětí berte vážně

Špatný je ale i opačný extrém, kdy rodiče dítěti nevěří, a pokud se jim potomek svěří s problémem, mávnou nad tím rukou. Je sice pravda, že děti rády dávají průchod své fantazii a dovedou leccos mistrně překroutit, ale pokud se tyto stížnosti opakují, neignorujte je. Možná má vaše dítě vážný problém, který by časem mohl vést k tomu, že se pro něj škola stane nutným zlem a začne si stěžovat na ranní bolesti bříška. Pravda často bývá někde uprostřed. Učitel se může k dítěti zachovat neadekvátně, ale nakonec se třeba ukáže, že tomu předcházela nějaká provokace, se kterou se dítě doma samozřejmě nepochlubilo.

Jiná třída nemusí být výhrou

Krajním řešením je změna třídy, případně přechod do jiné školy, a to v případě, že vztah mezi dítětem a vyučujícím je opravdu komplikovaný a nejde napravit. Záleží však na vedení, zda vám tuto možnost zprostředkuje. A ani v případě, že se to podaří, není ještě zdaleka vyhráno. Dítě se ocitne v situaci, kdy si musí vybudovat nové vztahy ve třídě, kam navíc přichází s nálepkou problémového jedince. Nehledě na to, že žádný kolektiv není ideální a bez chybičky. Proto vždy rozhodně stojí za to, snažit se případné neshody vyřešit cestou nejmenšího odporu.