Partnerská komunikace - spojte dva světy

Dva světy - dvě logiky

Ženy a muži jsou rozdílní v mnoha směrech. Jedním z nich je přístup ke sdělování informací. Zatímco žena často funguje na bázi volných asociací a řídí se intuicí, muž svým slovem většinou myslí přesně to, co říká. Dobrým příkladem je, když žena nic neříká, případně na otázku, co jí je, vysloví „nic.“ Muž by měl zbystřit. „Nic“ se v ženském a mužském pojetí významně liší.  Stejně jako mnoho dalších slov. Obecně lze říct, že žena reaguje podvědomě na obsah (atmosféru a tón hlasu), slova jako taková až tak důležitá nejsou. Naopak muž spíše dbá na použité slovo, tedy formu. Žena navíc spojuje různorodé události do pro ni logického celku. V mužském světě však tyto propojení vůbec nefungují. A zde vzniká základ nepochopení. Místo spolu, býváme vedle sebe ve svých bublinách. Neposloucháme se. Nemůžeme tedy nahlédnout do světa toho druhého. Ne s ním souhlasit, pouze pochopit jeho vidění světa. Stejně jako intuice a myšlení nemusí být nepřátelé, i žena a muž mohou nalézt společnou řeč, aniž by ztratili svou autentičnost.

Řeč nejsou jen slova

V prvé řadě je třeba si utřídit své potřeby. Žena by se měla naučit mluvit bez náznaků. Pokud chce pomoci s domácností, měla by to vyslovit přímo takto. Nikoli oklikou, že je unavená. Zároveň by žena neměla za slovy svého partnera hledat významy, které tam on sám nedal. I slovo má své limity. Pokud si není jistá, měla by se ptát, ne domýšlet. Muž by se měl u ženy, která mluví, naučit vnímat i ostatní projevy (zejména tón, mimiku a postavení těla ). Také by si měl vypilovat funkci „nereagovat,“ neboť žena často potřebuje „jen“ se z problému vypovídat, vyplakat či vykřičet. A to ne na něj, ale skrze něj. Dobře mířená rada je zde cestou do hádky. Oba by si měli uvědomit, že na ženskou psychiku má vliv i fáze menstruačního cyklu. Projevy se tedy mohou během měsíce významně lišit. A to je zejména pro muže dost matoucí.

Upřímnost aneb mluvte za sebe

Když cítíte napětí a nespokojenost, je třeba o nich hovořit. Pokud jsou vyvolány chováním partnera, zkuste ze své mluvy vynechat hodnotící soudy. Hovořte „pouze“ o té části, která se týká vás - Jak jste se v té situaci cítili vy? Můžete používat věty typu: „Tvé chování ve mne vyvolalo tyto pocity (vztek, lítost, marnost...).“ Není to tedy útok a nařízení - chovej se jinak, ale vysvětlení, že jeho / její chování vyvolá určitou reakci a ta nevede ke spokojenosti. Důležitým krokem je i to, co byste ke spokojenosti potřebovali. Tato zodpovědnost je na vás. Nemůžete očekávat, že to za vás „vymyslí“ partner. Zároveň si nechte prostor řešení hledat.

Aktivní naslouchání jako způsob nalezení řešení

Základem úspěšné komunikace je schopnost si vzájemně naslouchat. Může se to zdát jednoduché, ale vyžaduje to trochu tréninku. Běžný vypjatější rozhovor totiž probíhá spíš jako bitva. Zatímco jeden mluví, druhý poslouchá sotva na půl ucha a připravuje si argumenty pro svou obhajobu, případně rovnou skáče do řeči.

Cílem aktivního naslouchání je naučit se vnímat to, co nám druhý říká. Toho docílíte jen tím, že zatímco jeden mluví, druhý je úplně zticha a poslouchá. Základní pravidlo naslouchajícího je lehce „pokerová tvář“, resp. neskáče do řeči, neotáčí oči v sloup, nepoužívá divokou mimiku obličeje či nerozhazuje rukama jako reakci na to, co slyší. Zpočátku je dobré si určit časový limit pro monolog. Například 10 minut mluví jeden - bez přerušování, a pak teprve druhý.

Někdy uslyšíme něco, co se nám nelíbí. Poslouchejme dál. Slzy jsou dovoleny, pokud se objeví. Tím, že si vzájemně dáte prostor k vyjádření, získáváte cenné informace. Tím, že si nepřipravujete náboje na odvetu, získáte prostor zjistit, že jste celou situaci možná neviděli ze všech stran.