Hlídací babička - povinnost nebo radost?

Přístup rodičů k výchově se určitě za poslední roky hodně proměnil. Ovšem nezměnilo se jen to, jak dnešní rodiče své děti vychovávají, ale i to, jak moc se do hlídání děti zapojují babičky a dědečkové.

V mnoha rodinách na prarodiče spoléhat nemohou, ať už proto, že jim fyzické síly nestačí anebo třeba kvůli velké vzdálenosti. Pokud prarodiče žijí 200 km daleko, tak se zdá pochopitelné, že vnoučata hlídají jen občas, většinou o víkendových dnech. Co když ale máme babičku ve stejném městě a zdraví jí slouží? Musí pomáhat svým dětem s jejich potomky tak často, jak oni chtějí? A neměl by čas strávený s vnoučaty být spíše než povinností radostí?

Zejména v dnešní době, kdy mnohdy prarodiče ještě chodí do práce, těžko můžeme brát jako samozřejmost, že babička pohlídá vnouče, kdykoliv jí řekneme. Na druhou stranu občas maminky potřebují zařídit různé povinnosti, ať už je to zajít na poštu, do banky nebo k doktorovi. Ale koneckonců je důležité i na chvíli změnit prostředí a témata hovoru a vyrazit si ven s kamarádkou. Jak tedy sladit potřeby naše a našich maminek a tchýní?

Pamatujte, že hlídací babička není práce na plný úvazek a že náplní času našich prarodičů rozhodně nemá být jen starost o domácnost a vnoučata.

Jako prarodiče – stanovte si hranice a vyjasněte si v rodině, jak často můžete svého vnoučka hlídat, tak, aby i vy jste měli pro sebe dostatek času a aby, jste si hlídání vnoučete užili a byla to pro vás radost. Nezapomeňte, že není povinností prarodičů, ale jen jejich dobrou vůlí, zda pohlídají nemocného vnoučka či vnučku.

Společně pak zkuste najít, pokud možno, nějaký kompromis. Takový, který bude zohledňovat to, že i babičky má své zájmy a kamarádky, s kterými se chtějí vídat. Ale samozřejmě i to, že s dětmi potřebujeme občas pomoci, zvláště nastanou-li v rodině nestandardní situace jako je třeba chybějící partner nebo nemocné dítě.