Přítomnost mužů byla u porodů dříve v podstatě nemyslitelná, porodní báby a ženy z širší rodiny se o porod postaraly samy. Muž by jen překážel nebo vedl hloupé řeči. Po staletí osvědčený model nabourala lékařská medicína 19. století se svými progresivními metodami a nabubřele odvrhla veškeré vědomosti a znalosti nestudovaných žen. Výsledkem jsou obří klinické sály plné bílých plášťů, ostrých světel a odosobněného přístupu. Z porodu se stala rutina, rodička se proměnila na klienta, případně pacienta. A když nedejbože začala rodit v pátek a odpoledne ještě nebylo dítě na světě, tak šup na císaře, aby doktor nepřišel pozdě domů.
Není divu, že jsou podobné věci pro ženy traumatizující a necitlivé zacházení bílých plášťů během porodu i po něm jsou na jejich psychiku extrémní zátěží. Ve sterilním prostředí nemocnice je dobré mít u sebe někoho blízkého. I muž, v jehož silách není jakkoli pomoci, je lepší než nic. Nejvíce pomáhá svou přítomností a podporou partnerky třeba držením za ruku.
Zodpovědný muž přichází k porodu teoreticky připraven. Tuší, co jsou to kontrakce i doby porodní, ví, jak se novorozenec drží a počítá s tím, že uvidí krev. Znalosti získané shlédnutím dramatických porodů ve filmech a seriálech nestačí, správný chlap si přečte i něco odborného a je připraven na všechno. Co když nedoveze partnerku do porodnice včas a bude muset asistovat u improvizovaného porodu na kraji silnice? Co když bude muset rozhodovat za partnerku lékařské zákroky v případě nečekaných komplikací? I když jde vše jak po másle, nespočívá hlavní úloha tatínka u porodu jen v pořizování fotodokumentace.
Přestože se situace ohledně porodů neustále zlepšuje, stále ještě má české zdravotnictví co vylepšovat. Znalosti významu bondingu jsou tristní, všeobecné opovrhování rodičkami s komplikovaným porodním plánem je rozšířené po všech porodnicích, a právo dítěte na přítomnost aspoň jednoho z rodičů je pro porodníky zřejmě jen nepodloženou fámou. I proto je přítomnost otce u porodu důležitá. Může u novorozence být, když matka odpočívá a nespustí z něj oči, když je v péči sester.
Porody doma jsou kontroverzním tématem, ke kterému se cítí být povolán říci svůj názor úplně každý. Jedna věc je však jistá – kdyby naše porodnice poskytovaly rodičkám dostatek komfortu a úcty, strach z nadbytečných lékařských zákroků by zmizel a touhy po domácích porodech by ubylo. Zatím si naše zdravotnictví udržuje plné porodnice kombinací nedostatečné kapacity lůžek, strašení zdravých matek smrtí dítěte a legislativními výhrůžkami porodním asistentkám a dulám. Hraje se o velké peníze, všechny nutné i nepovinné zákroky na matce a novorozenci si nechává každá porodnice od zdravotních pojišťoven tučně zaplatit.
Byl jsem přítomen u narození tří svých dětí a pokaždé si odnesl jinou zkušenost. Vždy to však byl famózní a neopakovatelný zážitek, totální emocionální jízda. Kdo ještě nebyl a váhá, směle do toho.
Muž by u porodu být měl – není důvod se tomu vyhýbat, i když to mnohdy znamená vyběhnout pořádný kus z vlastní komfortní zóny. Bezmoc, kterou muži pociťují, když nemohou své partnerce pomoci od bolesti, je často stresující. Žena však přítomnost partnera ocení. Jako u mnohých jiných věcí zkrátka stačí, když tam jste pro ni.
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com