Vztek a nervozita u dětí

Abychom se do budoucna pokud možno vyhnuli podobným scénám, které nás děsí, rozčilují a vysilují ještě daleko víc než samotné dítě, je třeba respektovat několik základních pravidel.

Neplňte všechna jeho přání

Je přirozené, že svým dětem chceme vyhovět, ale nic se nemá přehánět. Pokud si dítě zvykne, že jeho přání bez ohledu na realitu je rozkazem, může si své požadavky začít vynucovat právě vztekem. Neexistence mantinelů, které stanovují rodiče, může způsobovat nervozitu, strach a nejistotu. Dítě se totiž ztrácí v dospělém světě a chybí mu pocit bezpečí. Řešením však není ani opačný extrém – vojenský řád, zákazy a příkazy. Vytvořte bezpečné prostředí, kde se vy jako rodič budete chovat konzistentně. Jak?

Snažte se být důslední

Nekomplikujte si život mnoha pravidly. Určete si, co je pro vás skutečně důležité a na tom „trvejte.“ Toto důležité by mělo vycházet z vás samotných nikoli z přesvědčení, že okolí to tak vyžaduje. Se svými hranicemi musíte být v souladu, jinak nejsou uvěřitelné pro vás ani pro dítě. Situace, která jednou vyvolá váš zákaz a podruhé povolení je pro dítě značně matoucí a právě tato nedůslednost může v dětech vyvolat nervozitu, aby se zachovaly správě a byly přijmuty = pochváleny. Pokud se přimíchá ještě strach z případného trestu (kterým může být i zvýšený hlas rodiče nebo zamračený pohled), není od scény daleko.

Nedůslednost se často týká denního režimu. Nejde o jednorázové výkyvy, ale o setrvalý stav, kdy dítě například nemá jasné ranní nebo večerní rituály, tj. časy, kdy vstává či jde spát a jaké činnosti se odehrávají (čištění zubů, toaleta, sprchování, pohádka...). Určitý řád je pro dítě velmi důležitý – dává mu zmiňovaný pocit bezpečí a stability. Spolu s věkem se samozřejmě hranice posouvají.

Pozor na vlastní emoce

Vzdorující dítě mívá ke svému chování důvod. Pro vystresovaného dospělého často malicherný a nepochopitelný. Trvá-li vzdor příliš dlouho, snaží se dospělý dítě „uklidnit“ svým vlastním řevem nebo naopak ignorováním. Tyto projevy vyvolají v dítěti pocity nepřijetí a strachu.

V podobě vyladěných situacích pak může reagovat nervózně. Podle své povahy a zkušeností pak zvolí vlastní strategii. Ve škole to může být i neschopnost promluvit nahlas z nervozity, že na něj někdo zakřičí. Z pocitu napětí a strachu, že udělá chybu (v jeho očích, nezachová se, jak se po něm chce, i když o tom vlastně neví, co to znamená) a hrozby následného trestu raději neudělá nic. Veškerá energie je nevědomky směřována do procesu útok/útěk. Ve škole, kde se dostane těmito pochybami o sobě pod veliký tlak vznikne nervózní reakce, která se poté může projevit jako vztek doma, ve škole špatnou známkou. Činnost mozku totiž v tuto chvíli není podporována.

Než se tedy příště pustíte do jakéhokoli reakce, zkuste nejprve zjistit důvod nepohodlí dítěte. Velmi často se ukáže, že je lehko řešitelný (ne, tu hračku kupovat nemusíte, ale můžete si dělat „jako“ seznam co se dítěti líbí). Buďte kreativní. Spolu s vaší citlivostí a jasností poroste důvěra dítěte ve vás i v sebe. Pakliže ve vás dítě cítí podporu (i v tom, že děláte hranice), ví kde je jeho bezpečný prostor a kam se může vrátit a bude přijato. Pak jsou toulky do neznáma - noví kamarádi, škola, učení, sport - malým dobrodružstvím a nervozita se minimalizuje.

Buďte pro dítě emočním průvodcem

Ne každá situace je k pochopení pro dospělého, natož pro dítě. Buďte tedy upřímní ve svých projevech. Když jste smutní a dítě se zeptá, netvrďte mu, že tomu tak není. Vysvětlovat není potřeba, jen ho ujistěte, že to cítí „správně.“ Dítě se pak skrze vás lépe orientuje v reakcích okolí a nemusí cítit nejistotu v tom, že něco udělalo špatně, že špatně cítí.

Od nervozity pomůže i vhodná strava

Vhodně zvolená strava umí ve většině případů zmírnit nejen nervozitu, strach a napětí, ale i příznaky hyperaktivity, a to až o padesát procent! Vhodné je snižovat konzumaci potravin s vysokým glykemickým indexem (bílé pečivo, dezerty, sladké limonády, hranolky, vařené brambory, rozvařená rýže a další) a ideálně na čas vyloučit lepek (pšeničné pečivo, běžné těstoviny, piškoty, palačinky, krupicová kaše, sušenky, plněná čokoláda, karamelky, ale také levné uzeniny, jogurty – hlavně typu light, polotovary, hotové pokrmy, pochutiny jako chipsy apod.). Lepek má totiž vliv nejen na střevní stěnu a imunitu, ale i na kognitivní schopnosti dětí i dospělých (schopnost se učit, soustředit, pamatovat si), tedy mozkové funkce, které potřebujeme doma, ve škole i v zaměstnání.

Co by se v dětském jídelníčku mělo objevovat co nejčastěji:

• kvalitní bílkoviny (hovězí, jehněčí, kuřecí či krůtí maso)
• mořské ryby (losos, tuňák, makrela, sardinky, mořský pstruh)
• celozrnné pečivo
• kysané mléčné výrobky
• zelenina (květák, cibule, česnek, pórek, ředkvičky, dýně, špenát, artyčoky, zelí, brokolice, chřest, cukety, řepa, dýně, mrkev, celer, petržel)
• ovoce (zejména hrušky a banány)
• různé druhy olejnatých semínek
• rýžové mléko, voda, hruškový džus, případně další (nepřislazované) domácí džusy