Existuje motivace?

Existuje motivace?

Markéta PalatinPublikováno:
Jak často někde při rozhovoru zaslechneme větu: „No jo, chybí mu motivace.“ Tím se totiž vysvětluje fakt, proč někomu něco „nejde“ podle očekávání druhých, případně podle jeho vlastních očekávání. Když se na situaci ale podíváte zblízka, zjistíte, že chyba nebude v motivaci, ale v systému jako takovém. Ačkoli je každý jedinec unikátní, snažíme se své životy nacpat do škatulek společenských standardů. Nechceme být přeci „divní“.

Člověk míní, život mění

Zkusme si představit typickou situaci, ve které se někdo z nás alespoň jednou ocitl. Máte úkol, který je třeba splnit. V ideálním případě máte i čas jej splnit. Jenže vám se nechce. Čas běží a termín se blíží. A vy začnete tak trošku i víc plašit. Tělo dostanete do stresové situace. A místo řešení ve vás narůstá tlak, se kterým se vyrovnáte dle svého charakteru (vztek, lítost, strach...). Jenže ani to k řešení nevede, úkol stále zůstává nesplněn. Otázkou však zůstává, proč mi to nejde?

Touha mít víc nás žene do smyčky

V současné době blahobytu a nadbytku jsme získali pocit, že ke svému štěstí potřebujeme mnoho předmětů (mobil, auto, dům, řadu vychytávek z jakékoli oblasti) či zážitků (adrenalinové i klasická dovolená). Jenže na věci a zážitky většina z nás musí vydělat. Pokud nejsme trpěliví, půjčíme si. Ale uspokojení zpravidla nepřijde. Touha narůstá. Pořád existuje novější verze.

Nabereme si více úkolů, změníme práci kvůli výši platu, ukrajujeme svůj volný čas i čas s rodinou. Zaslechnete slovo: „Až...“ případně „Kdyby...,“ když to nejde podle plánu. Přestáváme se radovat z maličkostí odehrávajících se teď (kdo by ocenil ranní mlhu prosvícenou sluncem), protože se těšíme na budoucí štěstí (zmíněnou exotiku či „hračku“). Tlak i (ne)vědomá nespokojenost roste. A někde do toho přijde úkol z úvodu.

Motivace jako past

Proč mi tedy úkol nejde splnit? Protože zpravidla nedělám to, co mne naplňuje, baví a co by mi dávalo hlubší smysl. Vědomě (rozumově) si umím zdůvodnit, proč to „musím“ udělat - chci něco získat, ale naše duše to vidí jinak. Materiální svět ji příliš nezajímá. A tak kromě time managementu (v tomto pojetí, jak to stihnout nad rámec svých možností) začínám studovat ještě motivační poučky. Jenže to má háček, většina technik je funkčních až v okamžiku, kdy já sám cítím, že jsem „na správném místě“.

Život ve znamení volby

Prvním krokem je uvědomit si, co vlastně chci. A to vám možná zabere pár dní/měsíců/let. Napište si svých 10 hlavních životních idejí. Pomůže, když se zároveň zamyslíte a poznamenáte, co pro jejich splnění můžete udělat už teď. Dovolte si snít a být zvědaví, vpusťte do života trochu volnosti, intuice a improvizace. Zároveň je třeba zohlednit současnou situaci. Nebičujte se za stav, ve kterém jste. Uměli jste to takto. Máte však šanci vydat se novým, pro vás zajímavějším směrem. Nejdůležitější je krok. Každý směr někam vede. Teprve pohybem zjistíte, zda je směr váš. Nelze to vymyslet.

Pro mnohé bude překvapením, že často i v povolání, které vykonávají. Neměňte kulisy, změna musí proběhnout ve vás. Kulisy se poté změní samy. Neočekávejte instantní štěstí. Není to totiž okamžik, který se stane. Je to stav vnitřní pohody, který vám dovolí s úplně jiným nábojem udělat i všeobecně neoblíbené věci. Třeba i splnit úkol včas.

Témata článku:

motivacestrescílrozhodnutí