Dobře už bylo!

Co bude dál?

Otázka, která je pro mnohé noční můrou. Respektive odpověď na ni, která není. Existuje tolik odvětví, tolik podmnožin příběhů, že je opravdu těžké odpověď paušalizovat. Myslím, že došla řeč i křišťálové kouli.

Jak jsme se vlastně měli?

Já osobně jsem ještě před pár měsíci stál těsně před vyhlášením osobního bankrotu. Vlastní naivita a víra v lidskost mě připravila o veškeré jmění. Roky jsem zažíval časy, jež mě otužily, takže ona ledová sprcha, právě teď kropící celou společnost, mi není cizí. Jak říkával tatínek: „Jde z tlustého do tenkého“. Nutno podotknout, že jsem zažil i časy velmi dobré. Následující pád „na hubu“ mi ale pomohl s pokorou a ukázal mi cestu, kudy ne! Ještě jsem na tu bídu a inkluzi nezapomněl, a tak mám dnes z čeho čerpat a budu-li muset s hlavou znovu pod ledovou sprchu, půjdu s hlavou vztyčenou. 

Jak se připravit?

Na tohle se dle mého soudu připravit nejde. A těžko a dlouze si na to člověk zvyká. Je to jako si ostříhat vlasy opravdu nakrátko a uvědomit si to pokaždé, když si chcete prohrábnout hřívu, která tam najednou není. Ano, vlasy dorostou. Přesně to se stane i s naší situací, kterou teď pravděpodobně nedokážete ještě slušně pojmenovat. Jedete autem, co projelo ve stovce výmolem, a dokud úplně nezastavíte, nevidíte, co ta rána napáchala.

Co si musíme přiznat?

Především to, že jsme se měli opravdu dobře. A to, jak moc dobře, nám ukáže až nová realita. Co všechno se změní? Jakou novou podobu bude mít cestování? Kam padnou nestoudné ceny nemovitostí, jak bude vypadat automobilový průmysl a jak bude vypadat náš nový seznam priorit? Domnívám se, že vyhlížíme z okna a netušíme, co z něj uvidíme, protože z něj vyhlížíme v noci. Až se rozední a přijde nový den, teprve tam uzříme novou realitu. Zatím je však ještě hluboká noc.

Jaký bude dopad na společnost?

Myslím, že tento virus dokázal jedno: pohnout společností a jejími hodnotami. Nejsem proti hvězdám filmu nebo třeba fotbalu, ona sláva opravdu není zadarmo. Ale domnívám se, že jsme se dotkli hranice, která už nebyla v souladu s životem. Nyní jsme se ocitli v časech, kdy se konečně stávají hvězdy z lidí, kteří jsou skutečnými hrdiny, a to po dlouhá desetiletí. Ano, je to v první řadě zdravotní personál, který je pro náš život zásadní. Také mám upřímnou radost z vlny solidarity, která mění zlé v dobré a obrací polaritu pozornosti zdravějším směrem.

A teď?

Ať už nastane cokoliv, jsem vděčný za výsledek tohoto zacloumání společností, která možná potřebovala probrat své svědomí. Doufejme, že v budoucnosti toho budeme schopni bez zásahu vyšší moci.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com