Tipy, jak naučit dítě spát samo bez rodičů

Kdy je ten správný čas?

Pokud chcete dítě přesunout do své postýlky, je lepší to udělat co nejdříve, než tento krok odsouvat, až bude větší (předškolák by to už měl zvládnout). Pak si totiž na společné spaní zvykne ještě víc a bude to boj. A i když se naučí usínat ve své posteli, není nic zvláštního, že se k vám v noci nenápadně přišourá se svým oblíbeným plyšákem v ruce a bude se dožadovat místa v posteli. A čím bude dítě větší, tím více prostoru bude vyžadovat. Nebude tak nic zvláštního, když se ráno probudíte v nohách postele a nebo budete spát na dvaceti centimetrech.

Budíte se ráno nevyspalí? A znáte desatero pro lepší spánek?

Jak na to?

Zaveďte rutinu. Před spaním by mělo vše ideálně probíhat vždy stejně. Tedy večeře, koupel, přečtená pohádka, pošimrat na zádech, pusu a spinkat. Tedy v takovém pořadí, v jakém vám to vyhovuje. Vhodné je také chodit spát každý den ve stejnou hodinu. Díky tomu děti budou vědět, co je čeká.

A jak na samotné uspávání?

1. Připravte si pevnou vůli a nepřeberné množství trpělivosti. Ještě před samotnými změnami je dobré si promluvit i s vaším potomkem. Proč to děláte a také mu ukázat, že ho tímto krokem neodsouváte na druhou kolej. Vynahraďte si večery jen pro vaše dítě, když víte, že na vás ještě třeba čeká nějaká práce, budete zbytečně nervózní.
2. Přemýšlejte i nad tím, co dáváte dětem před spaním k jídlu a pití. Není to nic těžkého, nebo sladkého?
3. Od určitého věku se děti bojí tmy. Ideální je mít noční lampičku, která místnost jemně osvítí. Také společně můžete vybrat povlečení, plyšáky a zařídit mu v jeho postýlce příjemné hnízdečko, kde se bude cítit bezpečně. Navíc dítě získá pocit, že může o svém novém způsobu spaní rozhodovat také.
4. Vymyslete si své rituály (zpívání, šimrání na zádech), nebo si po čtení chvilku povídejte.
5. Odcházet z místnosti byste měli tehdy, když dítě ještě úplně nespí. Nechte mu pootevřené dveře a ujistěte ho, že jste jen vedle. Neprotahujte to, nemazlete se s ním před odchodem. Stačí pusa a pak dobrou. Pokud jste nejistí, věřte, že to z vás dítě vycítí.
6. Počítejte s tím, že to bude chvilku trvat, než se dítě naučí spát samo. Minimálně několik týdnů. Buďte neústupní a i když vám z postele stále utíká, vždy ho tam zase v klidu doveďte. Nekřičte na něj, ani ho jinak nestresujte. Pak by mělo ještě větší problém usnout. Pokud za vámi chodí uprostřed noci, nevadí. Po čase, kdy zjistí, že usínání a spaní ve své posteli přežil bez újmy, měly by i tyto noční výlety ustávat.
7. Pokud se stále nedaří, rozhodně však svého potomka netrestejte. Vytrvejte. Jednou se to podaří, nikdo přece nesmí s rodiči dodnes. Neustále vysvětlujte, že je spánek dobrý, jinak by si nemohl druhý den hrát a lítat s dětmi, protože by neměl sílu. Najděte si společnou cestu k samostatnému spánku.

Pamatujte na to, že předškolák potřebuje zhruba 9-11 hodin nerušeného spánku, aby se mohl správně rozvíjet. Neděláte to tak pro svoji pohodlnost, ale především pro něj.

Autoský článek. 

Foto: Unsplash.com, Pixabay.com