Psychosomatika – když pohyb bolí

Spousta lidí si dnes stěžuje na bolesti zad a kloubů, a to včetně třicátníků. Když pomineme běžné rizikové faktory, jako je sedavé zaměstnání, nedostatek pohybu (či naopak sporty, které tělo nezdravě přetěžují), nevhodnou obuv nebo špatné pohybové stereotypy, společným jmenovatelem problémů souvisejících s pohybovým aparátem je naše psychika. Přesněji řečeno, naše skryté obavy a strachy a vnitřní postoje, které nás často doslova znehybní.

Dejte si jasný cíl a zapojte srdce

Trápí vás bolesti v kyčlích? Podle psychosomatiky svědčí tento problém o tom, že se v životě nemůžete pohnout z místa. Bojíte se učinit zásadní rozhodnutí, nemáte před sebou žádný jasný cíl, nebo jste až příliš nesamostatní a závislí na druhých lidech. Pacienti s nemocnými kyčlemi často trpí strachem z budoucnosti, všude vidí samé problémy a rozhodují se především rozumem (nikoli srdcem). U starších lidí se bolest kyčlí často pojí s úbytkem životních sil a obavami, jak to budou dál zvládat. V případě mladých lidí jsou obvykle na vině vleklé existenční problémy. To vše člověka paralyzuje a způsobuje, že ustrne v pohybu vpřed, a to nejen obrazně. Operace kyčelního kloubu mu sice pomůže znovu se rozhýbat, ale pokud dotyčný nezmění svou duševní strnulost, problémy se po čase vrátí.

Žijete jen pro rodinu? Změňte to!

Není náhodou, že bolestmi zad trpí mnoho žen, pro které je smyslem života obětovat se rodině. Na soucitu, empatii a ochotě pomáhat není samozřejmě nic špatného, ale i zde (a zejména zde) platí – všeho s mírou. Člověku, který se nadšeně „rozdává druhým“, nezbývá totiž prostor pro sebe samého. Tito samaritáni neumí nastavit ostatním hranice a automaticky přejímají problémy (a někdy dokonce i vinu) dalších lidí. Mají totiž utkvělý pocit, že na svých bedrech musí nést bolesti celého světa. Zapomínají přitom, že i oni sami potřebují občas podepřít. Není divu, že se časem jejich páteř pod tím věčným tlakem začne hroutit. Z toho plyne jasné řešení – postavit na první místo sám sebe. To není sobectví, nýbrž zdravá sebeláska. Ostatně, jak může být člověk, který si toho naloží dvacetkrát víc, než dokáže unést, prospěšný druhým? Kde má brát sílu, když jemu samotnému se jí nedostává? Jedině ten, kdo je spokojený se sebou i se svým životem, může pak „z přebytků“ rozdávat druhým.

Odložte staré křivdy a zklamání

Podobné příčiny způsobují také bolesti ramen, pouze s tím rozdílem, že v tomto případě s sebou neseme dávné křivdy, zklamání, nedorozumění, různá citová zranění, ale také pocity viny či domnělého selhání. Pokud tento duševní balast, který nám víří v hlavě, včas neshodíme, „propadne se“ nakonec až do našich ramen, která psychosomatika přirovnává k úložným nádobám na problémy. Někdy se bolest dokonce změní v zánět, což se děje zejména tehdy, kdy zásadně nesouhlasíme s tím, co dělají druzí, ale z nějakého důvodu to musíme trpět (ať už doma nebo v práci). V tomto případě opět platí, že byste měli myslet v prvé řadě na sebe. Naučte se pravidelně odpočívat, odreagujte se nějakou příjemnou činností a hlavně – zbavte se nedořešených situací, které vám zatěžují hlavu a oslabují vaše ramena.

Naučte se přiznat vlastní chyby

Neohebnost v postojích prozrazují také bolesti kolen, která jsou spojena především s naším egem a hrdostí. Lidé, kteří si stěžují na bolavá kolena, často nejsou schopni přiznat vlastní chybu (nedej bože porážku). A zuby nehty se brání jakýmkoli změnám nebo novinkám. Je třeba si však uvědomit, že změna (pohyb) je život, a proto bychom ji měli v klidu přijmout a nebránit se jí – brát vše, co přichází, s lehkostí a větší důvěrou. Nebát se směle vykročit vstříc budoucnosti.