Jsou místa, kde klíšťata tradičně očekáváme, a jsme proto obezřetní. K takovým patří lesy, louky, vysoké travní porosty a podobně. Dnes ovšem není výjimkou, že si klíště přineseme domů po procházce v parku či práci na zahradě. „Zatímco v minulosti se klíšťata vyskytovala jen omezeně v pásu lesů a luk podél řek, v současnosti jsou jejich přirozeným prostředím také zahrady, parky (včetně městských) nebo i horské oblasti,“ upozorňuje MUDr. Jan Kynčl, Ph.D., vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí ze Státního zdravotního ústavu.
S klíšťaty se tedy dnes setkáme všude, a to až do nadmořské výšky 1 500 m n. m. Ta, která nás mohou nakazit nejčastějšími infekcemi, mezi něž patří klíšťová encefalitida nebo lymská borelióza, se vyskytují vesměs v nadmořské výšce 700-900 m n. m. Na vině jsou jednak globální klimatické změny, ale i přenos ptáky, vysokou zvěří nebo domácími mazlíčky, které s sebou bereme do přírody nebo je necháváme jen běhat po zahradě.
Samotné kousnutí klíštětem ještě nemusí nic znamenat. Ne každé klíště je infikované, ale to, které ano, vám může připravit mnoho těžkých chvil, někdy i trvalé následky. Lymská borelióza se na začátku projeví únavou, bolestí hlavy, teplotou a v místě kousnutí se může objevit červená skvrna s vybledlým středem. V další fázi vás mohou bolet klouby, je napaden centrální nervový systém a srdce. Není proti ní očkování, ale obvykle si poradí s ní antibiotika. Při včasné léčbě můžete vše zvládnout bez následků.
Výrazně nebezpečnější je klíšťová encefalitida. Zejména proto, že k přenosu nákazy dochází již za 2 hodiny od přisátí klíštěte. Toho si samozřejmě můžete všimnout až doma, dávno potom, co se klíště přisálo. Onemocnění v počátcích připomíná vše chřipku, která za pár dní zmizí a vám se může zdát, že je všechno v pořádku. Jenže po tomto zdánlivém klidu se dostaví silné bolesti hlavy, závratě, horečka, zvracení a světloplachost. Pokud situaci neřešíte, hrozí vám obrna končetin, postižení nervů či porucha sluchu. I přes léčbu, při níž lékaři mohou jen zmírnit projevy, cítí každý 10. nemocný poruchy koncentrace paměti, nespavost/spavost a úzkost. Nejúčinnějším řešením je proto prevence v podobě očkování.
Právě nízká očkovanost může za to, že podle aktuálních statistik u nás vystoupal počet případů klíšťové encefalitidy nejvýše za posledních 8 let. Například v sousedním Rakousku je očkovaných až 80 % obyvatel, v Lotyšsku pak 67 %. V naší zemi je to jen 29 % populace, z toho polovina jsou lidé do 24 let, ve skupině nad 55 let je bohužel očkovaný jen každý pátý. Přitom odborníci zmiňují, že onemocnění mívá u starších lidí horší průběh a může u nich dojít ke zhoršení cukrovky, onemocnění srdce a podobně. V roce 2019 navíc patřili lidé od 60 do 64 let mezi jednu z nejčastěji nakažených věkových skupin.
Nejlepší je očkovat se před sezónou, tedy v době, kdy venkovní teplota nepřesahuje 5 °C. Pokud jste to nestihli, nezoufejte, zvládnete to i nyní. Lékaři totiž používají i tzv. zrychlené očkovací schéma, kdy vám druhou dávku aplikují již po 2 týdnech. Plně chráněni pak budete 14 dní po této druhé dávce.
Čím déle je klíště přisáté, tím je riziko přenosu infekce vyšší. Proto se snažte odstranit přisáté klíště co nejdříve. Jak postupovat?
Klíšťatům a s nimi spojeným onemocněním jsme se věnovali v našich předchozích článcích Je vám nad padesát? Obrňte se proti klíšťatům včas a Upíři z přírody, proti kterým nefunguje česnek ale levandule.
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com