Ze života našich předků: To je zlaté posvícení

Posvícení, to je posvěcení kostela a oslava úrody

V předchozích článcích z naší série Ze života našich předků jsme si už vysvětlili, že celý rok se kdysi točil kolem obživy. Zasít, sklidit a přečkat zimu. A udělat vše proto, aby tento proces fungoval. Tím nejdůležitějším bylo za úrodu poděkovat Bohu. Dnes už to tak nevnímáme, ale v dřívějších dobách byl kostel středobodem vesnice i života. Na Velikonoce se v něm posvětily kočičky, nebo se z něj odnášelo světlo do každé domácnosti. Posvěcený však musel být i kostel samotný, ve chvíli, kdy se dostavěl. Od té doby probíhalo v obci i posvícení.

Někde se už ale přesné datum posvěcení kostela neví, slaví se buď jen přibližně, nebo se orientují nejen na církevní původ svátku.

Čas posvícení přicházel ne náhodou na podzim, kdy už byla úroda pod střechou. Takže bylo z čeho brát, byl důvod k oslavě, a především byl čas, protože práce na poli pro daný rok už byly prakticky hotové.

Kdy se slaví posvícení? V každé vesnici jindy a někde dokonce dvakrát!

Mnohdy je spojeno s významnými jmény – třeba Havelské či Mariánské posvícení. A může být přímo propojené se svátkem některého svatého, obvykle toho, komu je zasvěcený kostel ve vesnici.

Samotné datum posvícení bývá klouzavé, např. první či třetí neděli po svátku svaté osoby, nebo po prvním podzimním úplňku. Inu, posvícení bylo a je skutečně závislé na životě v konkrétní lokalitě. Zatímco místy se vlastně nikdy nepřestalo držet a tradice přetrvává dodnes, na jiných místech už vymizelo.

Pamatujte ale na to, že i když oslavy posvícení ve vašem bydlišti zmizely, vůbec nic vám nebrání je zase obnovit – byť jen ve vaší kuchyni!

Co dobrého si uvařit na posvícení?

Vlastně to nejlepší, co máte k dispozici! Posvícení bylo prostě svátkem, kdy se hodovalo. Během roku dřív nebývala možnost pochutnat si na pečeni, lepších kusech masa nebo vícero přílohách. Moučníky s máslem a poctivou nádivkou se také pekly jen výjimečně. Na posvícenskou tabuli proto patří pečená husa či kachna, knedlíky, zelí, dobré pivo a víno, a posvícenské koláče z kynutého těsta. Čím víc náplní, tím lépe!

Co se o posvícení jedlo a pilo, samozřejmě velice záleželo na krajových tradicích. Vynikající jsou třeba lokše – bramborové placky, kterým se na Vysočině říká také pekáčky. Připravují se z těsta na bramborové knedlíky, tedy ze strouhaných vařených brambor, vajíčka a hrubé mouky.

Tradičně se lokše pečou na kamnech, přímo na tálu. Protože ten už má dnes málokdo, můžeme klidně použít litinovou pánev. Tenké placky z bramborového těsta pečeme nasucho a zprudka. Cílem jsou tmavé puchýřky. Hned po sundání z pánve potíráme lokše rozpuštěným máslem nebo sádlem.

Lokše jsou výborné jako příloha k pečeným masům, ale také nasladko. Naplňte je povidly a posypte strouhaným tvarohem a perníkem, nebo mákem.

Posvícení ve druhém tisíciletí

Jak tradice našich předků uchopit a jak je uchovávat i pro budoucí generace? Vlastně je to jen a jen na nás. Zatímco ve velkých městech se z oslav posvícení staly populární gastronomické akce, v odlehlejších částech českého venkova jde o naprosto přirozenou součást života. Lidé už nenosí kroje, žijí moderním způsobem života, ale jednu podzimní neděli se celá rodina sejde a debužíruje.

Pokud začínáte přemýšlet nad tím, jak budete trávit dlouhé večery, zkuste si třeba půjčit v knihovně publikaci o českých tradicích. Zapátrejte v archivu po tom, jak konkrétně se slavilo posvícení ve vašem regionu. Často se vyráběly nejrůznější symbolické předměty, které vám dnes mohou sloužit jako hezká dekorace – třeba panenky z kukuřičného šustí, nebo ozdobné trvanlivé pečivo mnoha tvarů.

V každém případě doma posvícení uspořádejte. Před chladnou zimou to je skutečné pohlazení na duši!

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com