
Tzv. pašije jsou příběhy, které vypráví o posledních dnech a utrpení Krista. Možná už jste slyšeli o pašijových hrách, které formou divadla připomínají Ježíšův osud. Svatý týden o Velikonocích je jakýmsi vyvrcholením církevního roku a každý den má svůj význam. V tomto období se pašije předčítají či zpívají v kostelech. I vy pravděpodobně znáte jejich příběh, aniž byste o tom věděli – patří mezi ně soud, ukřižování či pochování Ježíše Krista.
Správně bychom se měli vrátit ještě pár dní zpět – významný den, který odstartoval předvelikonoční období, byla Popeleční středa – konec hýření a začátek půstu a skromnosti. Dnes, na Květnou neděli, si připomínáme příjezd Krista do Jeruzaléma a začátek jeho útrap. Lidé ho vítali palmovými listy a ratolestmi, v našich končinách je připomínají kočičky – větvičky jívy. Ty se také tradičně nechávají posvětit. Květná neděle má rovněž své světské velikonoční zvyky. Neměli bychom nic péct, protože bychom zapekli květy a byla by špatná úroda. A měli bychom si obléct něco nového – aby nás beránek nepokakal.
Podle Bible se toho totiž příliš zásadního nestalo. Modré pondělí má svůj název nejspíš podle modrého sukna, které se věší v kostelech. Za zvyk v tento den platí snad jen to, že bychom neměli pracovat. Bohužel, ženy moc ušetřeny nezůstanou – ty by naopak měli začít s pořádným jarním úklidem, aby bylo na Velikonoce vše připraveno včas.
Těžký úděl ty ženy mají! Podobně jako na Modré pondělí se s Šedivým úterým příliš křesťanských tradic nepojí, zato doma hospodyňky oddych mít nebudou. Měly by vymést pavučiny a vysmýčit všechny kouty. Tím povinnosti nekončí – ještě umýt okna, zbavit se všeho prachu, a pokud byste snad chtěli být důslední, doporučuje se dokonce vybílit! Právě od barvy prachu a špíny dostalo úterý o Svatém týdnu své přízvisko…
Pozor na podobné názvy – Popeleční středa je více než měsíc za námi. O té Škaredé už nejspíš víte to, že Jidáš zradil Ježíše a škaredil se na něj. Toho bychom se rozhodně měli vyvarovat, aby nám to nezůstalo po celý rok. Velkou tradicí je pečení jidášků – pečiva z kynutého těsta. Má podobu provazů stočených do různých tvarů, které symbolizují provaz, na kterém se později Jidáš oběsil.
Budete totiž potřebovat spoustu mladých zelených výhonků kopřiv a dalších bylinek. Na Zelený čtvrtek bychom totiž měli jíst něco zeleného! Snadnější variantou je špenát, ale čerstvé jarní bylinky jsou přece jen o něco chutnější. Sám o sobě však Zelený čtvrtek není příliš veselým dnem. Odehrála se poslední večeře a Ježíšovo zajetí. V kostelech se světí oleje, biskupové obnovují své sliby. Je to také den, kdy naposledy zní zvony, než odletí do Říma.
Pilát Pontský ho odsoudil, nasadil mu trnovou korunu a přiměl odnést vlastní kříž na horu Golgota. Na konci své cesty byl Ježíš ukřižován. To dnes symbolizují tzv. křížové cesty, které jsou v podobě kapliček či pomníků rozesety nejen po celých Čechách. Právě na Velký pátek se v kostelech čtou pašije, věřící drží půst, a to i duševní – tiše rozjímají a zříkají se světských radostí. Co se zvyků týče, určitě bychom neměli pracovat na zahradě a hýbat se zemí. Neměli bychom půjčovat ani věci, ani peníze. A už vůbec se nemá prát. Věří se, že bychom prádlo vyprali v Kristově krvi. Pozorně se ale dívejte kolem sebe – na Velký pátek prý můžete najít poklad! Jakou bude mít podobu, je už na vás.
Je časem klidu a smutku. Nekonají se mše ani bohoslužby, pouze opět uslyšíme znít zvony, které na Zelený čtvrtek odletěly do Říma. V domácnostech šlo však o slavnostní čas. Přestože bychom ještě měli držet půst, připravujeme se už na vyvrcholení Velikonoc. Pečou se beránky a mazance, muži pletou pomlázky. Doma by mělo být naklizeno a čisto. Ježíšovo zmrtvýchvstání proběhlo v noci ze soboty na neděli, a odtud pochází i pojmenování Velká noc.
Jak vlastně lidé vědí, kdy budou Velikonoce? Řídí se přírodou – Boží hod velikonoční vždy připadá na první neděli po prvním jarním úplňku. Po čase rozjímání a skromnosti přichází veselí a hodování. Věřící navštěvují mše, kde si připomínají vzkříšení Krista a výhru života nad smrtí. Konečně si hospodyňky odpočinou od uklízení – o Velikonoční neděli se nemají dělat žádné domácí práce. Dopřejte si výbornou nádivku (nebo chcete-li hlavičku, řežábek atd.), skopovou pečeni a domácí mazanec. Radujte se!
Patří malovaným kraslicím, pomlázce a koledě. Máme štěstí, že se v naší zemi tyto velikonoční zvyky stále drží – ve světě jsme totiž raritou. Pokud máte ve zvyku uvázat koledníkům na pomlázku mašli, dobře svůj čin promyslete! Každá barva totiž říká, jaké city k danému muži chováte. A k čemu vlastně sloužily a slouží řehtačky? Jednak nahrazovaly zvony, které na čas odletěly do Říma, a také se za jejich zvuku vyháněl ze vsi chlapec převlečený za Jidáše.
Pokuste se nepřemýšlet nad tím, že už podruhé nemůžete na koledu, nebo na mši. Vždyť oslava Velikonoc a jara může být čistě duchovní záležitostí. Ve dnech klidu nechte odletět negativní myšlenky, a spíš než na to, co nemůžete, se zaměřte na pozitivní věci. S jarem přichází nový život a příroda se probouzí. Tento koloběh nemůže zastavit nic na světě. Radujte se, že jste součástí něčeho tak nezlomného a neodhánějte od sebe to dobré. Oslavy jara je starší než samotné křesťanství a stále tu jsou a budou. Není to snad symbol nikdy nekončící jistoty, který všichni v téhle vratké době tak potřebujeme?
Redakce Dobré kondice vám přeje krásné Velikonoce!
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com