Síla slov: Zaslechněte melodii uvnitř sebe

Harfa nebo varhany?

Říká se, že nám někdo drnká na strunu. Když rozezníváme strunný nástroj, hledáme libé zvuky v podobě akordů. Stejně tak je tomu se slovy. Lidé nám drnkají nejen libě, ale i k vzteku, nebo se jednoduše dotknou něčeho hluboko v nás. To jsou velmi nepříjemné chvíle, které nás uvádí do stavu šílenství a dokáží v nás probudit to nejhorší (nebo i nejlepší). V sobě máme ale takových strun, že jsme počtem slov, na která reagujeme, podobni spíše varhanám a jejím tisícům píšťal.

Místo stetoskopu oči

Pokud máte otevřít sejf, potřebujete znát číselnou kombinaci. V mnohých filmech sledujeme, jak zloději pomocí stetoskopu naslouchají cvakání ozubených koleček v mechanickém kombinačním zámku, aby slyšeli to správné zaklapnutí a věděli, že právě zvolili správné číslo. Při sociální interakci, tedy její verbální části, neděláme nic jiného. Když vedeme s někým dialog, hledáme slova jako tajný kód, jež nám otevře duši bytosti, která právě upoutala naši pozornost. Na rozdíl od trezoru a stetoskopu nahlížíme na obličej a z něj odezíráme, zda se blížíme, či vzdalujeme našemu cíli.

Alchymie není magie

Jistě se vám mnohdy stalo, že jste stáli proti někomu, kdo uchvátil vaši pozornost. On, nebo snad ona to cítila. Když ale promluvil, nebo promluvila, bylo zřetelné, že z úst vyšel špatný číselný kód a všechno se rázem rozplynulo. Váš zámek se zaklapl a sejf se pro ně nikdy neotevřel.

Budeme mít ale jistě i zkušenost v obráceném partu. Stojíme proti někomu, chceme zapůsobit a hledáme kombinaci slov, která prolomí ledy, otevře srdce, či prostor k dialogu, nebo protějšek raní. I to může být náš záměr. Když zoufale točíme mechanickým kombinačním zámkem na trezoru bez očividného důsledku, víme, že tohle je pro nás nerozlousknutelná šifra Navajo a s pokrčením ramen odcházíme.

Když si nemůžeme pomoct

Jindy naopak použijeme pár slov jako paklíč, nebo dynamit, kterým může být třeba humor. Pokud ovšem použijeme ten nevhodný, jsme v trapné situaci dřív, než si to stačíme uvědomit. Naštěstí vnímáme i sílu vlastních slov, a tak dobře víme, že jsme právě řekli něco trapného, či nevhodného. Citlivý „budík“ hluboko skryt v našem nitru umí vyhodnotit naše omyly velmi rychle. Je ovšem s podivem, že přestože už v půlce věty ne že cítíme, ale víme, že bychom už měli raději mlčet, neuděláme to a větu ku svému neprospěchu poctivě dokončíme.

Břitva nebo med?

Slova mají zkrátka neuvěřitelnou moc. V rukou dobrého psychologa, kterým je mnoho lidí kolem nás, tajeme jako sníh, a vedle někoho se naopak proměníme v kus ledu. Slova mají prostě čarovnou moc a my cítíme, že ať už ta nebo ona, dostávají se hluboko do naší duše. Našlapujme tedy lehce, až je dnes budeme vůči někomu zase používat.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com