Mám se stát tchýní

Všechna má bolest je zpět. Vybavil se mi první moment, kdy já sama před mnoha lety šla ke své budoucí tchýni. Všechny mé noční můry se to odpoledne vyplnily. „Nemá mě ráda,“ letělo mi několikrát za návštěvu hlavou. Od svatby jsem se pak kontaktu vyhýbala. Ani můj syn svou babičku tak úplně nepoznal. Byla jsem to já, kdo tam nechtěl jezdit a dívat se na její kyselý obličej a poslouchat dvojsmyslné poznámky. Jak jsme všichni stárli, hrany se obrousily, ale nebyli jsme dost rychlí. Tchýně zemřela, aniž bychom kdy prohodily laskavější slovo. Čeká mě stejný osud?

Teď jsem to já, kdo s nimi sedí u stolu na večeři. Manžel živě hovoří. Cítím, jak já se mračím. Znám synovu dívku přes dva roky. Líbí se mi, tak proč to všechno? Mračím se dál a mlčím. Připadám si jak ve zvláštním filmu. Odpovídám jednoslovně a tónem, který jsem u sebe neslyšela léta. Syn je vyveden z míry. Jeho dívka se ošívá. Ve mně roste strach i vztek. Vlastně nevím ani na koho.

Hysterie vybuchne přesně poté, co sklidím ze stolu. Nejprve jako malé bublinky, poté jako neudržitelný smích. Talíře stačím jen taktak položit na linku a směju se. Hodně, ještě víc, tečou mi slzy. Manžel se začíná smát se mnou. Neví proč, ale je to katarzní. Syn se snoubenkou zírají. „Tak my asi půjdem,“ zkouší zachránit situaci syn. Vypadám, že jsem se pominula. Máchám rukama, ať zůstanou. To už se začíná pochechtávat i snoubenka. Syn nechápe. Na té podlaze jsme ten večer skončili všichni. A povídali jsme si. Dlouho.

Svěřuji své vnitřní obavy, svěřuji své osobní zkušenosti, vyprávím příběhy, fantazíruji nad budoucností. Ostatní také vyprávějí, také se svěřují. Občas šeptáme, občas se smějeme, občas nám tečou slzy. Je to večer překvapení a otevřenosti, kterou jsem nezažila. A mně to dojde. Moje výchova skončila. Už dávno a já si to neuvědomila. Stále jsem matkou, stále mám syna, teď však budu mít i dceru!

Našla jsem svůj klid. Uvědomila jsem si, jak blízko propasti jsem byla. Jak se mnou staré křivdy zamávaly. Jak ráda bych měla věci pod kontrolou a své blízké ochránila. A jak jsem zapomněla samou úzkostí nad tím co teď bude žít a dýchat. Ten večer jsme zlomili tchýní prokletí. Propustila jsem svého syna do jeho života a je mi lehce.

Za měsíc se stanu tchýní. A těším se na to!